Čtvrtek, 31. července 2025, svátek má Ignác, zítra Oskar
Čtvrtek, 31. července 2025

Co přinese Česku nová éra „komerční diplomacie“?

Facebook
Twitter
LinkedIn
Zpráva o dohodě mezi USA a Evropou, uzavřená ve Skotsku, je na první pohled jen další zprávou o clech a mezinárodním obchodu.

Zpráva o dohodě mezi USA a Evropou, uzavřená ve Skotsku, je na první pohled jen další zprávou o clech a mezinárodním obchodu. Pokud se však podíváme pod povrch, rýsuje se před námi naprosto nová realita světové politiky, která bude mít zásadní a pravděpodobně i bolestivé dopady na exportně orientovanou ekonomiku, jako je ta česká. Tento nový model, nazývaný „komerční diplomacie“, mění pravidla hry. A my na to nejsme připraveni.

Dohoda není o snížení cel. Je to o jejich „odkoupení“ masivními investičními závazky. Evropa se zavázala utratit 1,4 bilionu dolarů v Americe výměnou za to, aby cla nebyla likvidační. Nejde o partnerství rovných, ale o vazalský vztah, kde Evropa platí Americe za přístup na její trh a za energetickou bezpečnost. Toto není dočasný výkyv, ale nová doktrína americké ekonomické dominance.

Co to konkrétně znamená pro Českou republiku?

1. Jsme součástí „platící“ Evropy, ale bez přímých výhod

Česká republika je nedílnou součástí Evropské unie, a tedy i součástí tohoto obřího balíku, který se zavázala zaplatit. Naše firmy, naše vláda, my všichni budeme přispívat k naplnění těchto závazků – ať už přímo, nebo nepřímo skrze celoevropské mechanismy a ceny energií. Problém je, že hlavní benefity z této dohody poputují primárně velkým hráčům. Výjimky z cel pro letadla, polovodiče nebo klíčové chemikálie pomohou především Německu a Francii. Český průmysl, zaměřený na automobilové komponenty, strojírenství a další subdodávky, může zůstat mimo hlavní proud těchto výhod. Budeme platit, ale ovoce sklidí jiní.

2. Zvýšený tlak na náš exportní model

Doposud jsme těžili z volného obchodu a přístupu na globální trhy. Tento nový model však zavádí princip „zaplať a hraj“. Země, které si nemohou dovolit masivní investiční přísliby, budou čelit vyšším clům a ztíženému přístupu na americký trh. Česká republika, se svým omezeným rozpočtem a investičním potenciálem, nemůže konkurovat Japonsku nebo velkým evropským ekonomikám v „přeplácení“ o nižší cla. Náš export do USA, ač není dominantní, může být zasažen. Ještě horší je, že tento model se může stát globálním standardem. Co když podobnou logiku začne uplatňovat i Čína nebo další velmoci? Náš model založený na kvalitě a konkurenceschopné ceně přestane stačit.

3. Energetická závislost se jen přesune

Dohoda garantuje Evropě dodávky americké energie. To sice může být vnímáno jako pozitivní krok k diverzifikaci od ruských zdrojů, ale ve skutečnosti je to jen výměna jedné závislosti za druhou. Evropa (a s ní i my) bude platit prémiovou cenu za americký plyn a ropu, čímž bude financovat americkou energetickou nezávislost a průmysl. To se promítne do cen energií pro naše firmy i domácnosti. Budeme sice energeticky „v bezpečí“, ale za cenu, která může snížit naši konkurenceschopnost.

4. Oslabení Evropské unie a naší pozice v ní

Tato dohoda ukazuje, že Evropa je schopna jednat jednotně jen pod extrémním tlakem a za cenu obrovských ústupků. Vnitřně však bude tento model vytvářet napětí. Velké státy, které z výjimek profitují nejvíce, budou mít jiný pohled než menší, exportně orientované ekonomiky jako ta naše. Může to vést k další fragmentaci EU, kde si silnější státy budou vyjednávat bilaterální výhody na úkor těch slabších. Naše pozice se může oslabit, protože nebudeme mít dostatek „munice“ (investičních miliard) pro vyjednávání.

Čas na probuzení

Doba, kdy jsme mohli spoléhat na pravidla volného obchodu a rovné podmínky, je pryč. Vstupujeme do éry, kde ekonomická síla a schopnost investovat jsou hlavními nástroji zahraniční politiky. Pro Českou republiku to znamená nutnost přehodnotit svou strategii. Musíme se zaměřit na odvětví s vysokou přidanou hodnotou, která mohou spadat do strategických výjimek. Musíme se stát nepostradatelnou součástí evropských dodavatelských řetězců v těch nejdůležitějších sektorech. A především musíme v rámci EU bojovat za to, aby břemena i výhody těchto nových dohod byly rozděleny spravedlivě.

Ignorovat tento posun by bylo naivní. Amerika právě ukázala světu, jak bude vypadat její ekonomické impérium v 21. století. Otázkou je, jakou roli v něm budeme hrát my. Zda budeme jen pasivními plátci, nebo se dokážeme adaptovat a najít si své místo v této nové, drsnější hře.