PRAHA – Otázka, jak zajistit českým domácnostem a firmám cenově dostupnou a stabilní elektřinu, se stává jedním z klíčových témat politické i odborné diskuze. Opoziční hnutí ANO a SPD hlasitě prosazují plné zestátnění energetického gigantu ČEZ jako cestu k nižším cenám. Na druhé straně stojí experti, kteří varují před negativy takového kroku a navrhují jiná řešení.
Lídři opozice, v čele s Andrejem Babišem, argumentují, že ČEZ plně ve státních rukou by umožnil cenovou regulaci a zajistil levnější energii pro spotřebitele. Výkup zbývajícího třicetiprocentního podílu od soukromých akcionářů by podle nich neměl zatížit státní kasu, ale měl by jej financovat sám ČEZ, byť za cenu dočasné ztráty vysokých dividend pro stát. Potřebu zestátnění zdůvodňují i obřími investicemi do transformace energetiky, zejména do výstavby nových jaderných bloků, kterou by podle nich měl řídit plně státní podnik. Tuto myšlenku podporují i někteří minoritní akcionáři, například Michal Šnobr, podle nějž je to standardní postup vlád v Evropě při přípravě jaderných projektů.
Proti úplnému zestátnění se však staví například ekonom Radim Dohnal ze společnosti Capitalinked. Podle něj by energetika měla zůstat především doménou soukromých hráčů a volného trhu. „Úlohou státu je nastavovat pravidla, určovat prostředí a strategii, případně poskytnout dotaci, ale to musí být podrobeno veřejné diskuzi,“ uvedl Dohnal. Připouští, že u výstavby jaderných zdrojů je správné, aby většinu rizik nesl stát, jak se nyní děje prostřednictvím částečného zestátnění dceřiné firmy EDU II, ale zestátňovat kvůli tomu celý ČEZ považuje za nesprávné.
Sliby o okamžitém zlevnění elektřiny na úroveň kolem 60 eur za megawatthodinu po zestátnění jsou podle Dohnala nereálné. Trh podle něj k těmto cenám konverguje sám a zásah státu by mohl mít negativní dopady na ekonomický růst, jak je vidět v Maďarsku či na Slovensku. Podobně skeptická je i šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, která upozorňuje, že pokud bude výrobce ve ztrátě, někde se to projeví a zaplatí to konečný zákazník, byť nepřímo.
Dohnal zároveň nepovažuje za samospásnou ani masivní podporu výstavby dalších solárních elektráren bez současných investic do akumulace energie (baterie, přečerpávací elektrárny, teplo, vodík) a řízení spotřeby. Bez toho podle něj nárazové přebytky ze solárů tlačí na cenu, způsobují hodiny se zápornými cenami a odrazují od investic do jiných, stabilnějších zdrojů, včetně jádra.
Řešení vidí ve větší flexibilitě trhu, podpoře akumulace a zejména v lepším propojení českých přenosových sítí s okolními zeměmi, především s Německem. „Německo nám může dodávat levnou elektřinu, hlavně když hodně fouká vítr. Dnes ji k nám ale nemůžeme plně přenést, což nás zbavuje cenové výhody,“ vysvětluje Dohnal.
Problémem pro rozvoj některých obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren, které by mohly vyrovnávat produkci solárů, je podle Dohnala odpor místních obyvatel (tzv. NIMBY efekt) a složité povolovací procesy. Ačkoliv nová legislativa má povolování zrychlit, expert je skeptický k jejímu reálnému dopadu na oslabení NIMBY efektu bez širší společenské a politické shody.
Budoucí český energetický mix tak zůstává předmětem intenzivních debat. Zatímco politici hledají rychlá a populární řešení, odborníci upozorňují na komplexnost problému a nutnost dlouhodobých, strategických investic do modernizace sítí, akumulace a diverzifikace zdrojů při zachování tržních principů.
