Praha – Přesné vyčíslení ušlého zisku, o který Československo přišlo kvůli 23 let trvající přítomnosti sovětských vojsk, je prakticky nemožné. I konzervativní odhady založené na známých datech však ukazují, že se jedná o desítky miliard tehdejších korun. Sovětská armáda sice za využívání rozsáhlé infrastruktury formálně platila, avšak šlo o částku tak symbolickou, že se blížila k využívání zdarma a pro československý stát byla krajně nevýhodná.
Po invazi v srpnu 1968 a následném podpisu Smlouvy o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk získala Střední skupina vojsk k dispozici obrovský majetek. Jednalo se o desítky vojenských areálů, kasáren, letišť, výcvikových prostorů, skladů a tisíce bytů pro důstojníky a jejich rodiny. Tento majetek však nebyl využíván zdarma v pravém slova smyslu, což situaci činí ještě absurdnější.
Hluboce podhodnocený „nájem“
Podle dostupných údajů činila účetní hodnota nemovitého majetku, který sovětská armáda užívala, v roce 1990 přibližně 6,4 miliardy Kčs. Za tento rozsáhlý majetek platila sovětská strana Československu roční paušální úhradu ve výši pouhých 25 milionů Kčs.
Tento „nájem“ představoval roční zhodnocení majetku ve výši necelých 0,4 %. V jakékoliv tržní ekonomice by se přitom standardní roční výnos z pronájmu nemovitostí pohyboval minimálně v řádu několika procent. Pokud bychom uvažovali jen velmi konzervativní 3% roční výnos, roční nájemné by muselo činit zhruba 192 milionů Kčs. Jen na tomto rozdílu tak Československo ročně tratilo téměř 170 milionů korun. Za 23 let okupace tak jen v této položce ušlý zisk přesahuje 3,8 miliardy korun v tehdejších cenách.
Celou situaci navíc zhoršuje fakt, že paušální úhrada byla stanovena na základě původní hodnoty majetku z roku 1968, která byla odhadována na 1,6 miliardy Kčs. Československá strana však v letech 1971–1989 pro potřeby sovětské armády postavila další nemovitosti v hodnotě asi 4,8 miliardy korun, ale výše „nájmu“ se tomu nijak nepřizpůsobila.
Skryté náklady a investice pro okupanty
Kromě zanedbatelného nájemného je třeba připočíst další obrovské náklady a ušlé zisky:
-
Investice do nové výstavby: Zmíněných 4,8 miliardy Kčs, které Československo investovalo do výstavby pro sovětskou armádu, je třeba vnímat jako vynucenou investici s nulovou návratností. Tyto prostředky mohly být využity na rozvoj civilní infrastruktury, bytovou výstavbu pro vlastní občany nebo modernizaci průmyslu.
-
Ušlý zisk z pozemků: Sovětská vojska zabírala obrovské rozlohy, zejména ve vojenských výcvikových prostorech jako Ralsko či Milovice. Tyto desetitisíce hektarů půdy nemohly být využívány pro zemědělství, lesnictví, těžbu surovin nebo rekreaci, což představuje další nevyčíslitelný ušlý zisk.
-
Znehodnocení majetku a přímé škody: Sovětská armáda předala v roce 1991 většinu objektů v dezolátním stavu. Budovy byly zanedbané, infrastruktura zničená a navíc na pozemcích stálo na 3 000 staveb postavených načerno a bez povolení. Hodnota majetku tak byla reálně mnohem nižší než účetní a náklady na demolice a opravy šly do stamilionů.
-
Ekologické škody: Největší a nejdražší položkou jsou ekologické zátěže. Sanace půdy a podzemních vod kontaminovaných ropnými látkami a chemikáliemi stály český stát již miliardy korun a na mnoha místech stále nejsou dokončeny. Tyto náklady jsou přímým důsledkem bezohledného chování armády k svěřenému majetku.
Sečteme-li ušlý zisk z hluboce podhodnoceného nájemného, vynucené investice do nové výstavby, náklady na opravy zdevastovaného majetku a miliardové výdaje na sanaci ekologických škod, dostáváme se k částce, která se bezpochyby pohybuje v řádu desítek miliard tehdejších korun. Tento účet, který Moskva nikdy nezaplatila, tak zůstal jako jedno z nejtěžších dědictví okupace a český stát ho splácí dodnes.
