Praha – Když v červnu 1991 opouštěl Československo poslední sovětský voják, znamenalo to definitivní konec 23 let trvající okupace. Země získala zpět plnou suverenitu, ale brzy se ukázalo, že odchodem armády účet za její „dočasný pobyt“ zdaleka není vyrovnán. Československo zdědilo nejen morální a hospodářské šrámy, ale také obrovské ekologické zátěže a účet v řádech miliard korun, který Moskva nikdy nezaplatila.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a následná přítomnost sovětské armády představovaly pro československou ekonomiku enormní zátěž. Přestože Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk, podepsaná v říjnu 1968, na papíře stanovila, že Sovětský svaz ponese náklady spojené s vydržováním svých vojsk, realita byla mnohem složitější.
Kdo platil pobyt armády?
Československý stát poskytl sovětské Střední skupině vojsk k užívání desítky kasáren, vojenských výcvikových prostorů, letišť a dalších nemovitostí. Následná dohoda sice specifikovala, že sovětská strana bude hradit náklady na údržbu a provoz či za poskytované služby a zboží, a to podle československých ceníků, avšak celkové hospodářské ztráty byly nevyčíslitelné. Jednalo se o ušlý zisk z pozemků a budov, které nemohly být využívány pro civilní účely, o opotřebení infrastruktury a o náklady spojené s logistickou podporou statisíců vojáků a jejich rodinných příslušníků.
Po odchodu vojsk v roce 1991 se navíc ukázalo, že Sověti po sobě zanechali přibližně 3 000 objektů postavených bez povolení a v rozporu s československými normami. Mnohé z nich byly v havarijním stavu a musely být nákladně zbourány. Jen na nejnutnější opravy přebíraných areálů vláda ČSFR okamžitě vyčlenila 170 milionů korun.
Nechtěné dědictví: Ekologická spoušť
Největší a nejdražší položkou na účtu za okupaci se však staly ekologické škody. Sovětská armáda během svého působení na 73 lokalitách v Česku projevovala absolutní lhostejnost k životnímu prostředí. Systematicky docházelo ke kontaminaci půdy a podzemních vod ropnými látkami, jako byl letecký petrolej a nafta, ale také nebezpečnými chemikáliemi, těžkými kovy či polychlorovanými bifenyly.
Tehdejší náměstek ministra životního prostředí Václav Hučka po inspekci opuštěných prostorů popsal praktiky Sovětů jako „nepředstavitelné technické zrůdnosti“, kdy například naftu vedli potrubím pro vodu, utěsněným pouze provazy. Znečištění bylo masivní. Nejvíce postiženými oblastmi byly vojenské prostory Ralsko, Milovice-Mladá a Libavá. Například na letišti Hradčany v Ralsku bylo ropnými látkami znečištěno 47 hektarů půdy. Celkově bylo po odchodu armády v Česku evidováno 158 kontaminovaných míst.
Účet za úklid platí daňoví poplatníci
Jednání o finanční kompenzaci za tyto škody skončila neúspěchem. Sovětská, později ruská strana jakoukoli odpovědnost odmítla a veškeré náklady na sanaci tak zůstaly na bedrech československého, respektive českého státu. Sanace začaly prakticky okamžitě po odchodu vojsk v roce 1991 a na mnoha místech trvají dodnes, tedy déle, než samotná okupace trvala.
Finanční náklady jsou obrovské. Do konce roku 2019 bylo na sanace ekologických škod po sovětské armádě vynaloženo přibližně 1,5 miliardy korun. I po třech desetiletích však práce na nejvíce zasažených lokalitách, jako je Boží Dar u Milovic, stále probíhají a vyžadují si další stamilionové investice. K tomu je nutné přičíst náklady na likvidaci nevybuchlé munice. Během deseti let po odsunu vyčistili čeští vojáci přes 5 tisíc hektarů území a nalezli více než 185 tisíc kusů munice.
Pobyt sovětských vojsk tak pro Československo neznamenal jen ztrátu svobody a politickou podřízenost Moskvě, ale také gigantickou a dlouhodobou finanční a ekologickou zátěž. Účet za „bratrskou pomoc“ tak česká společnost splácí ještě generaci po jejím konci.
