Česká republika si dnes, 28. října, připomíná klíčový okamžik svých moderních dějin – 107. výročí vzniku samostatného československého státu. Tento den, který je vrcholem národních oslav, není pouhou vzpomínkou na historické události roku 1918. Je také každoroční příležitostí k zamyšlení nad hodnotami, na nichž byla republika postavena, a k reflexi současného stavu české státnosti, demokracie a společnosti. Od pietních aktů na Vítkově přes jmenování nových generálů až po slavnostní večer ve Vladislavském sále Pražského hradu, celý den je protkán symboly, které spojují minulost s přítomností.
Tradiční oslavy Dne vzniku samostatného československého státu se nesou v duchu státního ceremoniálu. Ústřední postavou je prezident republiky, který se účastní klíčových událostí. Ranní program tradičně začíná pietním aktem u Národního památníku na pražském Vítkově, kde prezident spolu s nejvyššími ústavními činiteli, válečnými veterány a zástupci armády pokládá věnce k hrobu Neznámého vojína. Tento akt symbolizuje úctu k těm, kteří za svobodu a suverenitu země položili své životy. Následuje slavnostní vojenská přísaha nových vojáků, která podtrhuje kontinuitu obrany státu.
V poledne se pozornost přesouvá na Pražský hrad, kde prezident jmenuje nové generály Armády České republiky a dalších bezpečnostních sborů. Tento akt je nejen povýšením jednotlivců, ale také symbolickým potvrzením role armády jako jednoho z pilířů státu.
Vrcholem oslav je slavnostní večer ve Vladislavském sále, kde prezident republiky uděluje nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva a Řád Tomáše Garrigua Masaryka – a další medaile osobnostem, které se mimořádně zasloužily o Českou republiku. Seznam vyznamenaných je každoročně předmětem veřejné diskuse a odráží nejen zásluhy oceněných, ale i hodnotové preference a politické směřování hlavy státu. Prezidentův projev, který při této příležitosti pronáší, je vnímán jako klíčové sdělení národu, ve kterém hodnotí uplynulý rok a nastiňuje vize a výzvy do budoucna.
Cesta k samostatnosti: Sen generací
Když Rakousko-Uhersko přijalo mírové podmínky amerického prezidenta Wilsona, které obsahovaly právo národů na sebeurčení, zpráva o tom vyvolala v Praze spontánní vlnu nadšení. Lidé v ulicích strhávali symboly monarchie a vyvěšovali červenobílé prapory. Večer 28. října vydal Národní výbor, vedený „muži 28. října“ (Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šrobár), první zákon o zřízení samostatného státu československého. Republika se zrodila na ideálech demokracie, humanismu a sociální spravedlnosti a stala se ostrovem stability a prosperity ve střední Evropě zmítané poválečným chaosem.
Proměny svátku v proudu dějin
Význam 28. října se v průběhu času měnil a odrážel turbulentní osudy země. Za první republiky byl nejvýznamnějším státním svátkem, symbolem triumfu a národní hrdosti. Během nacistické okupace byl zakázán, ale stal se symbolem tichého odporu a naděje na obnovu svobody.
Po únoru 1948 se komunistický režim snažil význam 28. října potlačit. Ideologicky se mu nehodil odkaz na demokratickou a kapitalistickou první republiku a její prozápadní orientaci. Svátku byla odebrána jeho původní podstata a v roce 1951 byl cynicky přejmenován na Den znárodnění. Oficiální oslavy se soustředily na 9. květen jako Den osvobození Rudou armádou. Pro mnoho lidí však 28. říjen zůstal v paměti jako symbol ztracené svobody.
Plný a původní význam se svátku vrátil až po sametové revoluci v roce 1989. Stal se opět Dnem vzniku samostatného československého státu a po rozdělení federace v roce 1993 je v České republice slaven jako Den vzniku samostatného československého státu, čímž se český stát hrdě hlásí k československému odkazu.
Odkaz 28. října v 21. století
Jak vnímají Češi tento svátek dnes? Pro mnohé je to především vítaný den pracovního klidu. Státní ceremonie sleduje část veřejnosti v médiích, ale masové lidové oslavy, jaké známe z první republiky, jsou spíše minulostí. Přesto si svátek udržuje svou důležitost. Řada institucí, jako například Poslanecká sněmovna, Senát či Kramářova vila, otevírá v tento den své brány veřejnosti, což umožňuje občanům nahlédnout do míst, kde se tvoří dějiny jejich země.
V kontextu současných globálních výzev – ať už jde o bezpečnostní hrozby, ekonomickou nestabilitu, nebo boj s dezinformacemi – nabývá odkaz 28. října na nové aktuálnosti. Hodnoty jako suverenita, demokracie, právní stát a obrana lidských práv, za které bojovala generace Masaryka a Štefánika, nejsou samozřejmostí. Připomínka vzniku státu je tak zároveň připomínkou neustálé potřeby tyto hodnoty aktivně chránit a rozvíjet.
Závěrem lze říci, že 28. říjen je mnohem víc než jen datum v kalendáři. Je to živý symbol, který v sobě nese příběh odvahy, odhodlání a touhy po svobodě. Je to den, který Čechům připomíná nejen to, odkud přišli, ale také to, kým chtějí být. Je to oslava státnosti, která, i přes všechny historické peripetie, dokázala přežít a která dnes stojí před úkolem obstát ve výzvách 21. století. Odkaz zakladatelů republiky tak zůstává trvalou inspirací a závazkem pro současné i budoucí generace.
