SYDNEY COVE – Po osmi měsících strastiplné plavby přes tři oceány byla v uplynulých dnech oficiálně založena první evropská osada na východním pobřeží Nového Jižního Walesu. Kapitán Arthur Phillip, velitel První flotily, nechal 26. ledna 1788 vztyčit britskou vlajku v zátoce, kterou pojmenoval Sydney Cove na počest britského ministra vnitra. Pod horkým letním sluncem se tak začíná psát historie místa, které má vyřešit krizi přeplněných britských věznic.
Útěk z nevhodného Botany Bay
Původním cílem flotily, složené z jedenácti lodí, byl záliv Botany Bay, který před osmnácti lety doporučil mořeplavec James Cook. Po příjezdu 18. ledna však kapitána Phillipa čekalo zklamání. Záliv byl příliš otevřený prudkým větrům, voda byla mělká a půda v okolí neúrodná a bažinatá.
Phillip se proto rozhodl k riskantnímu průzkumu severnějším směrem. Po několika hodinách plavby v otevřeném člunu objevil vstup do Port Jackson. To, co spatřil, překonalo veškerá očekávání. „Našli jsme nejlepší přístav na světě, ve kterém by mohlo v naprostém bezpečí kotvit tisíc řadových lodí,“ uvedl Phillip ve své první zprávě. Rozhodnutí bylo okamžité: celá flotila se přesunula do hluboké, zalesněné zátoky s čerstvým pramenem vody, kterou dnes známe jako Sydney Cove.
Trestanci, vojáci a nejistá budoucnost
Složení nové populace je nevídané. Z lodí se vylodilo přibližně 1 400 lidí, z čehož více než polovinu tvoří trestanci – muži i ženy odsouzení za krádeže jídla, kapesní krádeže či politické delikty. Spolu s nimi dorazili mariňáci, kteří mají dohlížet na pořádek, a hrstka úředníků.
První dny v nové kolonii připomínají organizovaný chaos. Zatímco trestanci kácí obrovské eukalypty a pokoušejí se postavit první provizorní baráky, důstojníci vyměřují pozemky pro vládní dům a sklady. Půda je však tvrdá a evropské nářadí se o ni láme. Navíc se ukazuje, že mezi trestanci je jen minimum lidí se zkušenostmi se zemědělstvím, což vyvolává první obavy o to, zda osada dokáže přežít bez neustálých dodávek z domova.
První kontakt s národem Eora
Založení osady nezůstalo bez povšimnutí původních obyvatel. Území, na kterém Sydney vzniká, patří klanu Gadigal z národa Eora. První setkání byla doprovázena směsicí zvědavosti a opatrnosti. Domorodí obyvatelé pozorovali „plovoucí ostrovy“ s bílými plachtami s úžasem.
Kapitán Phillip vydal přísný rozkaz zacházet s domorodci vlídně a vyhnout se konfliktům. Přesto je napětí cítit ve vzduchu. Kulturní propast mezi britským konceptem vlastnictví půdy a duchovním vztahem národa Eora ke krajině je propastná. Zatímco Britové vidí „Terra Nullius“ – zemi nikoho, kterou je třeba civilizovat, klan Gadigal sleduje narušení svých lovišť a posvátných míst.
Boj o přežití v neznámé divočině
Situace v osadě není zdaleka ideální. Hospodářská zvířata, která flotila přivezla z Kapského Města, se rozutekla nebo hynou v neznámém prostředí. Zásoby jídla jsou omezené a přísně přídělované. Každý, kdo by se pokusil ukrást potraviny ze společných skladů, čelí drakonickým trestům, včetně bičování nebo šibenice.
„Jsme na konci světa, odříznuti od civilizace, v zemi, kde stromy shazují kůru místo listí a kde zvířata skáčou místo chůze,“ zapsal si jeden z důstojníků do svého deníku. Izolace kolonie je absolutní. Pokud nedorazí další lodě se zásobami, hrozí osadě Sydney Cove hladomor dříve, než stačí zapustit kořeny.
Od trestance k občanovi?
Navzdory všem potížím má kapitán Phillip jasnou vizi. Nechce vytvořit pouhé vězení, ale zárodek budoucí prosperující kolonie. Navrhl systém, kde trestanci, kteří si odpykají svůj trest nebo prokážou dobrou vůli, mohou získat svobodu a vlastní kousek půdy. Tento radikální sociální experiment je v Británii sledován s nedůvěrou, ale zde, v horku a prachu Sydney Cove, se zdá být jedinou cestou k udržení naděje.
Dnešní skromné seskupení stanů a hliněných chýší v zátoce Port Jackson možná nevypadá jako budoucí metropole. Ale odhodlání, s jakým byl vztyčen první stožár, naznačuje, že Británie zde hodlá zůstat. Zda se Sydney stane prosperujícím přístavem, nebo zapomenutým hřbitovem impéria, ukážou příští měsíce a roky.
