Archeologické nálezy, jako jsou zmrazená těla z doby bronzové, mezi něž patří i proslulý Ötzi, odhalují, že tetování bylo praktikováno již před tisíci lety. Původní techniky zahrnovaly metody jako je vkládání pigmentu do kůže pomocí ostrých předmětů – od zvířecích kostí po kamenné nástroje.
V historických civilizacích, jako byl starověký Egypt či polynéské kultury, mělo tetování důležité sociální a spirituální funkce. V Japonsku bylo spojeno se samurajskou kastou a mělo hluboký rituální a statusový význam.
Evropa v období středověku a renesance viděla tetování v novém světle, často spojené s námořními objevitelskými cestami. Námořníci přinesli tetování zpět do Evropy jako suvenýry ze svých cest, což velice ovlivňovalo západní společnost.
V 19. a 20. století přinesla industrializace moderní tetovací strojky a s nimi i rozšíření této formy umění mezi širokou veřejnost. Společenské vnímání tetování se postupně proměňovalo, až dosáhlo současného širokého akceptování.
Vojenské a námořní síly přijaly tetování jako symbol odvahy a sounáležitosti. Tetování se stalo významným znakem mezi vojáky a často vyprávělo příběhy bitev a spolubojovníků.
Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla s kontrakulturou novou vlnu popularity tetování, které se stalo formou uměleckého vyjádření. V 21. století technologický pokrok otevřel cestu k experimentování s barvami a technikami, zatímco sociální média poskytla platformu pro jeho propagaci.
Dnes je tetování na pracovišti stále více akceptováno, i když jeho přijetí se různí podle odvětví a kultur. Pro mnohé je tetování neodmyslitelnou součástí osobní identity a vyprávění, která se promítá i do terapeutických praktik.
Tetování ve své současné podobě představuje syntézu umění, osobního výrazu a společenské akceptace. Jeho historie je odrazem lidské potřeby vyjádřit se, identifikovat se a dokonce se uzdravit. Vzhledem k jeho neustálé evoluci můžeme očekávat, že tetování bude i nadále fascinujícím prvkem lidské kultury.