Vědci se již více než desetiletí snaží rozluštit záhadu anomálních signálů, které byly detekovány zpod antarktického ledu. Signály, které zachytil experiment NASA, se zdají být v rozporu se současným chápáním částicové fyziky, protože naznačují, že částice prošly tisíci kilometry zemské hmoty, což by mělo být nemožné.
Vše začalo s experimentem ANITA (Antarctic Impulsive Transient Antenna) agentury NASA, který v letech 2006 až 2016 využíval balóny s citlivými anténami k pátrání po vysokoenergetických neutrinech nad Antarktidou. Místo nich ale detektory dvakrát zachytily rádiové vlny, které přicházely zdola, pod velmi strmým úhlem přibližně 30 stupňů pod horizontem. Podle standardního modelu fyziky by jakékoli částice přicházející z tohoto směru měly být pohlceny Zemí dříve, než by se dostaly k detektoru.
Původním cílem ANITA bylo detekovat neutrina. Tyto téměř nehmotné částice procházejí většinou hmoty bez jakékoliv interakce a jejich studium by mohlo vědcům pomoci odhalit původ nejenergetičtějších kosmických paprsků ve vesmíru. Právě kvůli jejich nepolapitelnosti se k jejich detekci využívají obrovské přírodní objemy, jako je antarktický ledovec, uvedl server cnn.
Objev signálů přicházejících „skrz“ Zemi však vědce z týmu ANITA zarazil. Tento jev nedokázali vysvětlit žádným známým fyzikálním modelem.
V naději na potvrzení nebo vyvrácení objevu se do pátrání zapojily další špičkové observatoře. Observatoř Pierra Augera v Argentině a experiment IceCube, jehož senzory jsou zanořeny hluboko v antarktickém ledu, analyzovaly data za více než dekádu ve snaze najít podobné anomální signály.
Výsledek? Ani jeden z těchto experimentů, ačkoliv jsou pro tento typ jevů citlivější, žádné podobné signály nezaznamenal. „Pokud by anomální události ANITA byly způsobeny jakoukoli částicí procházející Zemí, observatoř Auger by jich měla detekovat mnoho, což se nestalo,“ uvedl Justin Vandenbroucke z University of Wisconsin-Madison.
To vyloučilo, že by se jednalo o běžná neutrina, ale původ signálů ANITA zůstal ještě více zahalen tajemstvím. Vědci sice zvažovali několik exotických hypotéz, včetně specifického typu neutrina zvaného tau neutrino, které se dokáže za určitých podmínek regenerovat, ale ani tento scénář nevysvětluje extrémně strmý úhel, pod kterým byly signály zaznamenány.
Naděje na rozluštění záhady se nyní upíná k novému, výkonnějšímu detektoru. Projekt PUEO (Payload for Ultra-High Energy Observations), který má odstartovat v prosinci, bude desetkrát citlivější než ANITA.
Vědci doufají, že PUEO buď zachytí více těchto signálů a pomůže určit jejich původ, nebo definitivně potvrdí, že šlo o náhodný jev či chybu v měření. Dokud se tak nestane, zůstávají signály z Antarktidy jednou z největších nevyřešených záhad moderní fyziky.
