PRAHA – Česká energetika stojí před zásadním rozhodnutím, které může ovlivnit stabilitu celé země. Zatímco ekologické organizace v čele s Greenpeace volají po rychlém konci uhlí, odborné analýzy a data z provozu přenosové soustavy varují před černým scénářem. Pokud dojde k uzavření uhelných elektráren skupiny Sev.en Pavla Tykače již na jaře 2027, Česká republika nemusí být schopna pokrýt svou spotřebu elektřiny, což by mohlo vést k nucenému omezování průmyslové výroby.
Debatu o budoucnosti české energetiky rozvířilo nedávné oznámení majitele skupiny Sev.en Pavla Tykače, že zvažuje odstavení elektráren Počerady, Chvaletice a Kladno k březnu 2027. Důvodem je ekonomická neudržitelnost provozu v důsledku cen emisních povolenek. Tím by z českého energetického mixu zmizela stabilní kapacita o výkonu 2,35 GW. Správce přenosové soustavy, společnost ČEPS, musí nyní posoudit, zda se Česká republika bez těchto zdrojů obejde.
Realita zimního provozu: Uhlí drží síť
Kritici rychlého odklonu od uhlí, mezi něž patří i energetický komentátor Milan Smutný, poukazují na tvrdá data z reálného provozu. Příkladem může být situace z počátku prosince 2025. V době večerní špičky, kdy zatížení sítě dosahuje přibližně 10 GW, zajišťují uhelné elektrárny téměř polovinu (přes 49 %) veškeré výroby elektřiny v zemi.
V případě, že by se naplnil scénář uzavření Tykačových elektráren, zbývající uhelné zdroje (převážně ve vlastnictví ČEZ) by musely jet na sto procent výkonu, aby pokryly poptávku. To však nepočítá s nutnou rezervou pro případ poruch či odstávek, která by měla činit alespoň 20 % nad maximální zatížení. Taková rezerva by po odstavení zdrojů Sev.en v soustavě chyběla.
Problém zvaný „Dunkelflaute“ a iluze importu
Zastánci rychlé dekarbonizace často argumentují možností dovozu elektřiny ze zahraničí nebo náhradou pomocí obnovitelných zdrojů (OZE). Analýza dat však ukazuje limity těchto řešení. V zimních měsících, kdy je poptávka nejvyšší, často nastává jev zvaný „Dunkelflaute“ – období temného bezvětří. V takových chvílích je produkce ze solárních elektráren nulová a větrné elektrárny dodávají jen zanedbatelné množství energie.
Spoléhat se v takové situaci na dovoz je vysoce rizikové. Sousední Německo čelí stejným povětrnostním podmínkám a v době energetických špiček samo masivně importuje elektřinu z okolních zemí, včetně České republiky, Francie či Skandinávie. Cena silové elektřiny na spotovém trhu v těchto momentech strmě roste. Představa, že Česko nahradí výpadek vlastních uhelných zdrojů levným dovozem, se tak jeví jako nereálná.
Střet expertních pohledů
Situace kolem energetické bezpečnosti vyvolává rozpor i mezi odbornými studiemi. Zatímco některé vládní materiály (například studie SEEPIA) počítají s bezproblémovým přechodem, jiné analýzy varují před vážnými nedostatky. Analýza expertů z ČVUT například predikuje, že bez uhlí bude Česku v zimním období chybět 3 až 5 GW stabilního výkonu.
Evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E) ve svém hodnocení zdrojové přiměřenosti (ERAA) rovněž naznačuje, že Česko by mohlo v roce 2028 čelit desítkám hodin, kdy nebude schopno pokrýt poptávku z vlastních zdrojů ani dovozem. To by v praxi znamenalo aktivaci regulačních stupňů a vypínání velkých průmyslových odběratelů, což by mělo drtivý dopad na ekonomiku země, která je na průmyslu závislá.
Čas na nová řešení chybí
Hlavním argumentem pro zachování uhelných zdrojů je časový nesoulad mezi odstavováním starých a výstavbou nových stabilních zdrojů. Výstavba plynových elektráren trvá 6 až 8 let a zatím naráží na legislativní i ekonomické bariéry. Nové jaderné bloky, které jsou považovány za jedinou plnohodnotnou nízkoemisní náhradu uhlí, budou k dispozici nejdříve za 20 let.
Podle kritiků tak současný tlak na rychlý konec uhlí, prosazovaný aktivisty a částí politické reprezentace, ohrožuje základní pilíře energetiky: bezpečnost, soběstačnost a cenovou dostupnost. Bez prodloužení životnosti uhelných elektráren do doby, než bude k dispozici adekvátní náhrada, hrozí Česku ztráta konkurenceschopnosti a energetická nestabilita. Rozhodnutí ČEPS, které má padnout do konce ledna 2026, tak bude pro další směřování země klíčové.
