Kábul – Jméno Ahmada Šáha Masúda, charismatického afghánského velitele přezdívaného „Lev z Pandžšíru“, rezonuje v bouřlivé historii Afghánistánu jako symbol neúnavného odporu. Tento taktický génius a klíčová postava afghánského odboje se proslavil bojem proti sovětské okupaci, později vedl odpor proti Tálibánu a stal se jedním z prvních, kdo varoval Západ před hrozbou al-Káidy. Jeho život, definovaný válkou za nezávislý Afghánistán, byl ukončen pouhé dva dny před útoky z 11. září 2001 při atentátu, který navždy změnil běh dějin.
Od studenta k legendě odboje
Ahmad Šáh Masúd se narodil v roce 1953 v údolí Pandžšír do tádžické rodiny. Během studií na polytechnické univerzitě v Kábulu se zapojil do islámského mládežnického hnutí, což předznamenalo jeho budoucí dráhu. Po komunistickém převratu v roce 1978 a následné sovětské invazi v prosinci 1979 se Masúd vrátil do svého rodného údolí a začal organizovat ozbrojený odpor.
Právě zde, v úzkém a strategickém údolí Pandžšír, si vydobyl svou legendární pověst. Uplatňoval brilantní partyzánskou taktiku a dokázal se svými mudžahedíny odrazit devět velkých ofenzív Rudé armády, jedné z nejmocnějších armád světa. Sověti ho považovali za jednoho z nejnebezpečnějších protivníků. Jeho schopnost sjednotit různé frakce a efektivně vést boj mu zajistila nejen respekt mezi Afghánci, ale i podporu ze strany Západu, zejména Spojených států, které v mudžahedínech viděly klíčového spojence v zástupné válce proti Sovětskému svazu.
Občanská válka a boj proti Tálibánu
Po stažení sovětských vojsk v roce 1989 a pádu komunistického režimu v Kábulu v roce 1992 se Masúd stal ministrem obrany. Vítězství mudžahedínů se však rychle změnilo v chaos a brutální občanskou válku (1992–1996), kdy se jednotlivé frakce obrátily proti sobě v boji o moc. Toto období je jednou z nejtemnějších kapitol Masúdova života a jeho odkaz je dodnes předmětem kontroverzí kvůli tisícům civilních obětí v Kábulu.
S nástupem Tálibánu v polovině 90. let se Masúd, který odmítal jejich fundamentalistickou interpretaci islámu, opět stáhl do hor. V severních oblastech země zformoval Sjednocenou frontu, známější jako Severní aliance, která se stala hlavní silou odporu proti tálibánskému režimu. S podporou zemí jako Írán, Indie a Tádžikistán kontrolovala Severní aliance přibližně 30 % afghánského území a poskytovala útočiště statisícům uprchlíků. Ačkoliv byl zatlačen do defenzivy, Masúd se nikdy nevzdal a zůstal jediným významným velitelem, který neopustil afghánskou půdu.
Varování a prorocká smrt
Na jaře roku 2001 Masúd podnikl cestu do Evropy. Během svého projevu v Evropském parlamentu naléhavě varoval Spojené státy a Západ před hrozbou, kterou představuje Usáma bin Ládin a jeho síť al-Káida, jež našla útočiště v tálibánském Afghánistánu. Žádal o humanitární pomoc pro afghánský lid a apeloval na mezinárodní společenství, aby vyvinulo tlak na Pákistán, který Tálibán podporoval.
Jeho slova se ukázala být tragicky prorocká. Stal se hlavním cílem al-Káidy. Dne 9. září 2001, pouhé dva dny před útoky na New York a Washington, byl na Masúda spáchán atentát. Dva muži arabského původu, kteří se vydávali za novináře, odpálili bombu ukrytou v kameře během domluveného rozhovoru v provincii Tachár. Masúd svým zraněním podlehl při převozu do nemocnice v Tádžikistánu. Atentát byl podle všeho nařízen přímo Usámou bin Ládinem s cílem zlikvidovat největší překážku pro své globální teroristické plány a ochromit odpor proti Tálibánu před chystanými útoky na USA.
Odkaz Lva z Pandžšíru
Smrt Ahmada Šáha Masúda byla pro Afghánistán seismickým otřesem. Paradoxně však jeho odchod předznamenal pád jeho nepřátel. Po útocích z 11. září se síly Severní aliance staly klíčovým pozemním spojencem Spojených států při invazi do Afghánistánu a svržení režimu Tálibánu.
Po pádu Tálibánu byl Masúd posmrtně prohlášen za „Národního hrdinu Afghánistánu“ a den jeho smrti, 9. září, se stal státním svátkem známým jako „Masúdův den“. Jeho odkaz je však komplexní. Zatímco pro mnohé, zejména pro Tádžiky a obyvatele severního Afghánistánu, zůstává ikonou boje za svobodu a nezávislost, jiní mu vyčítají jeho roli v devastující občanské válce.
Dnes, po návratu Tálibánu k moci v roce 2021, Masúdův odkaz znovu ožívá. Jeho syn, Ahmad Masúd, se postavil do čela Fronty národního odporu a snaží se pokračovat v boji svého otce z údolí Pandžšír, posledního bastionu odporu. Příběh Lva z Pandžšíru tak zůstává nedílnou součástí afghánské identity – připomínkou statečnosti, ale i tragédie a složitosti národa poznamenaného desetiletími válek.
