Málokterá literární postava definuje českou národní povahu tak výstižně a zároveň tak kontroverzně jako Josef Švejk. Prostoduchý pražský obchodník se psy, který se s neutuchajícím optimismem a loajalitou vůči císaři pánu a jeho rodině řítí mašinérií první světové války, se stal fenoménem, jehož věhlas dalece přesáhl hranice své rodné země. Román Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ je nejen mistrnou satirou na absurditu války a byrokracie, ale i dílem, jehož vznik a globální úspěch jsou samy o sobě pozoruhodným příběhem.
Čtyřdílný, a přesto nedokončený román, který patří k nejpřekládanějším dílům české literatury, začal vznikat v roce 1921.[1] Jaroslav Hašek, spisovatel a bohém s bohatými osobními zkušenostmi z bojišť první světové války, kde působil v rakousko-uherské armádě, v československých legiích a dokonce i v Rudé armádě, se rozhodl zúročit své zážitky a vytvořit dílo, které by se stalo zrcadlem válečného šílenství.[1] Hlavní hrdina, Josef Švejk, se však v jeho tvorbě neobjevil poprvé. První povídky s touto postavou publikoval Hašek již před válkou.
Zrod z hospodského oparu a finanční tísně
Inspirace k sepsání románu byla hluboce zakořeněna v Haškových osobních prožitcích.[2] Postavy a situace, které Švejk na své pouti potkává, často vycházely ze skutečných předloh. Hejtman Ságner, nadporučík Lukáš či účetní šikovatel Vaněk byli reální důstojníci 91. pěšího pluku, u kterého Hašek sloužil.[2] Samotná postava Švejka byla inspirována různými lidmi, které Hašek znal, včetně skutečného sluhy nadporučíka Lukáše, Františka Strašlipky.[2]
Psaní románu probíhalo za svérázných okolností. Hašek, sužovaný finančními problémy, se rozhodl vydávat Švejka na pokračování v sešitech.[1] První sešit vyšel 14. března 1921 a byl distribuován s pomocí přátel a známých po pražských hospodách.[3] Tento nekonvenční způsob vydávání, kdy prodej prvních sešitů financoval tisk těch dalších, odrážel nejen Haškovu finanční situaci, ale i jeho anarchistickou povahu.
Příčiny úspěchu: Zrcadlo absurdity a hlas lidu
Úspěch Švejka u domácího publika byl takřka okamžitý. Důvodů bylo hned několik. Román rezonoval s čerstvou válečnou zkušeností národa. Hašek s jedinečným humorem a nadsázkou odhaloval nesmyslnost války a zesměšňoval byrokratický aparát a armádní mašinérii rozpadajícího se Rakouska-Uherska.[4][5] Jeho satira mířila na vše – od neschopných důstojníků přes pokrytecké vojenské duchovní až po samotného císaře.[4]
Ústřední postavou tohoto satirického obrazu je právě Švejk. Jeho „ouřední blbost“, s níž plní veškeré, i ty nejabsurdnější rozkazy, se stává dokonalou zbraní proti systému. Čtenáři dodnes vedou spory o to, zda je Švejk skutečně idiot, nebo geniální simulant, který svou hloupost pouze předstírá, aby přežil.[6] Tato nejednoznačnost je jedním ze zdrojů jeho neutuchající přitažlivosti.
Haškův jazyk byl dalším klíčovým prvkem. Používal hovorovou češtinu, pražský dialekt, vojenský slang a germanismy, což dodávalo vyprávění na autenticitě a barvitosti.[5][7] Román tak promlouval přímo k lidu jeho vlastním jazykem. Nesmrtelnou podobu dal Švejkovi a dalším postavám svými kongeniálními ilustracemi Josef Lada, které se staly nedílnou součástí díla.[2]
Švejk dobývá svět: Cesta k mezinárodní slávě
Zatímco doma byl Švejk přijímán s nadšením, cesta ke světové proslulosti byla pozvolnější a do jisté míry paradoxní. První překlady se objevily již nedlouho po českém vydání. Například do němčiny byl román přeložen již v roce 1926.[8] Tento překlad od Grete Reinerové však na desítky let pozměnil vnímání díla v německy mluvících zemích, neboť postavy hovořily zkomolenou němčinou, což v originále není, a celý význam díla byl tak částečně převrácen.[9] K nápravě došlo až s novým překladem v roce 2014.[9]
Švejk se postupně dočkal překladů do desítek jazyků a stal se jedním z nejznámějších děl české literatury ve světě.[1] V roce 2013 byl přeložen již do 58 jazyků.[2] Jeho popularitu podpořily i četné divadelní a filmové adaptace.[10] Za téměř klasické je považováno dvoudílné filmové zpracování režiséra Karla Steklého z roku 1956 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.[10]
Proč ale postava rakousko-uherského vojáka tolik rezonuje i v zahraničí? Švejk se stal univerzálním symbolem odporu „malého člověka“ proti moci, ať už vojenské, politické či byrokratické. Jeho schopnost přežít v absurdním světě tím, že se jeho pravidlům s doslovnou přesností podřizuje a tím je odhaluje v jejich nahotě, je srozumitelná napříč kulturami. Švejk není hrdina v klasickém slova smyslu, jeho hrdinství spočívá v pasivní rezistenci a nezdolném životním optimismu.
Jaroslav Hašek bohužel svůj velkolepý román nestihl dokončit. Zemřel předčasně v lednu 1923, uprostřed práce na čtvrtém dílu.[11] Jeho dílo však žije dál a oslovuje stále nové generace čtenářů po celém světě.[12] Josef Švejk, ten tichý, ošumělý muž z pražských ulic, tak paradoxně dosáhl slávy, která by zastínila i Alexandra Makedonského, jak Hašek s nadsázkou píše v předmluvě ke svému románu. A jeho příběh je věčnou připomínkou toho, že smích může být tou nejúčinnější zbraní proti absurditě a nesmyslnosti světa.
