NEW YORK – Ve čtvrtek zasáhla hudební svět tragická zpráva. Ve věku 74 let zemřel Paul Daniel „Ace“ Frehley, zakládající člen a sólový kytarista americké rockové skupiny Kiss. Svět tak přišel o nezaměnitelného „Spacemana“, jehož syrový a melodický styl hry definoval zvuk jedné z největších kapel všech dob a inspiroval miliony kytaristů po celém světě. Jeho odchodem se uzavírá jedna z nejdivočejších a nejikoničtějších kapitol historie rock and rollu.
Příběh Kiss se začal psát na popelnatých troskách glam rockové scény v New Yorku na začátku 70. let. Dva ctižádostiví muzikanti, baskytarista Gene Simmons a rytmický kytarista Paul Stanley, měli vizi. Chtěli vytvořit kapelu, která by nebyla jen slyšet, ale i vidět. Kapelu, která by byla větším, hlasitějším a teatrálnějším superhrdinským ztělesněním rocku. K tomu potřebovali správné spoluhráče. Po bubeníkovi Peteru Crissovi přišel na konkurz tichý, excentrický kytarista z Bronxu s jednou oranžovou a jednou červenou teniskou. Jmenoval se Ace Frehley. Místo řečí zapojil svou kytaru do zesilovače a spustil sólo, které Simmonsovi a Stanleymu vyrazilo dech. V tu chvíli byl „The Spaceman“ (Vesmířan) na palubě.
Architekt zvuku Kiss
Zatímco Simmons byl mozkem a marketingovým géniem a Stanley charismatickým frontmanem, Ace Frehley byl bezpochyby zvukovým architektem kapely. Jeho styl, syrový a zakořeněný v britském blues-rocku (inspirovaný Jeffem Beckem, Ericem Claptonem a Jimmym Pagem), ale zároveň plný newyorské špíny a arogance, dal kapele její sonickou páteř. Nebyl technicky dokonalým virtuosem, ale jeho sóla měla něco mnohem cennějšího: charakter. Každý tón, každý ohyb struny měl svůj příběh. Jeho kytarové linky v hymnických skladbách jako „Detroit Rock City“, „Black Diamond“ nebo „Shock Me“ byly melodické, zapamatovatelné a plné nefalšovaného rockového postoje.
Jeho přínos se však neomezoval jen na hraní. Napsal jednu z největších koncertních klasik kapely, alkoholickou ódu „Cold Gin“, a pro album Love Gun složil a poprvé si i zazpíval skladbu „Shock Me“, inspirovanou skutečným incidentem, kdy ho na pódiu zasáhl elektrický proud. Jeho lehce nedbalý, ale upřímný vokál se stal oblíbeným zpestřením repertoáru. Na pódiu byl ztělesněním své přezdívky – nepředvídatelný, tajuplný a zdánlivě hrající z jiné planety, což korunoval svým ikonickým trikem s kouřící kytarou během sóla.
Vrchol a pád zlaté éry
Mezi lety 1974 a 1979 se Kiss stali největší kapelou v Americe. Alba jako Destroyer, Rock and Roll Over a především koncertní deska Alive! je katapultovala mezi rockovou smetánku. V roce 1978, na absolutním vrcholu slávy, se kapela rozhodla pro bezprecedentní krok: všichni čtyři členové vydali ve stejný den svá sólová alba. A právě deska Ace Frehleyho byla z celé čtveřice komerčně i kriticky nejúspěšnější. Díky hitovému singlu „New York Groove“ dokázal, že je nejen skvělým kytaristou, ale i plnohodnotnou rockovou hvězdou schopnou stát na vlastních nohou.
Tento úspěch však zároveň prohloubil trhliny uvnitř kapely. Frehley a Criss, se svými rock’n’rollovými životními styly plnými excesů, se stále více střetávali s abstinující a striktně profesionální dvojicí Simmons-Stanley. Kreativní neshody, frustrace z komerčního popového směřování na albech Dynasty a Unmasked a osobní problémy nakonec vedly k jeho odchodu v roce 1982.
Návraty a odkaz
Po odchodu založil vlastní úspěšnou kapelu Frehley’s Comet, zatímco Kiss pokračovali v „éře bez masek“ s jinými kytaristy. Pro fanoušky však kouzlo původní sestavy nikdy nevyprchalo. Sen se stal skutečností v roce 1996, kdy se původní čtveřice vrátila na pódia v plné zbroji a make-upu. Následné reunionové turné se stalo jedním z nejúspěšnějších v historii hudby a potvrdilo, že chemie mezi původními členy je nenahraditelná. I přes natočení nového alba Psycho Circus se však staré spory znovu vynořily a Frehley kapelu po „rozlučkovém“ turné na začátku nového tisíciletí definitivně opustil.
Odkaz Ace Frehleyho však přetrvává. Inspiroval generace kytaristů, od Dimebaga Darrella z Pantery po Slashe z Guns N‘ Roses, kteří obdivovali jeho styl plný feelingu a cool postoje. V roce 2014 byl spolu s ostatními původními členy Kiss konečně uveden do Rokenrolové síně slávy.
Ace Frehley nebyl jen kytaristou v Kiss. Byl jejich tajnou zbraní. Jeho riffy a sóla byly jiskrou, která zažehla jejich největší hity. Jeho postava „Spacemana“ dodala kapele prvek nepředvídatelnosti a nebezpečí, který z ní udělal víc než jen divadlo. Byl to skutečný rock and roll v jeho nejčistší a nejzábavnější podobě. A za to si zaslouží místo v panteonu kytarových hrdinů.
