ANGLIE – V roce 1992 vstoupil do konkurzní místnosti tichý britský divadelní herec jménem Ralph Fiennes. To, co následovalo, navždy změnilo pohled Hollywoodu na filmové padouchy a zanechalo režiséra Stevena Spielberga v němém úžasu.
Fiennes, tehdy známý především pro své shakespearovské role, se ucházel o roli nacistického velitele Amona Goetha ve filmu Schindlerův seznam. Podle svědků v něm nebylo ani stopy po hrozbě – byl zdvořilý, jemný a precizní. Když však začal číst své repliky, v místnosti se změnil vzduch. Jeho dech se zpomalil, oči ochladly a ticho, které nastalo, bylo hmatatelné.
Steven Spielberg seděl jako zmrazený. Po skončení scény nezatleskal. Místo toho beze slova opustil místnost. Vrátil se o chvíli později, bledý a otřesený, a tiše pronesl větu, která se stala legendou: „Myslím, že jsem se právě setkal se zlem.“
Strach z role a brutální proměna
Paradoxně Fiennes roli ani nechtěl. „Bál jsem se ho,“ přiznal po letech. „Nechtěl jsem žít v hlavě toho muže.“ Spielberg v něm však viděl něco víc – klid, který se dokázal proměnit v čistý teror. Fiennes nakonec souhlasil, ne z ambice, ale ze zvědavosti. „Chtěl jsem pochopit, jak se lidská bytost může stát tak prázdnou.“
Jeho proměna byla totální. Goethovu uniformu nosil i mimo kameru, aby neustále cítil „jeho tíhu, jeho ošklivost“. Členové štábu se mu vyhýbali. Přeživší, kteří navštívili natáčení, se mu nedokázali podívat do očí. Jedna žena se při pohledu na něj rozplakala. Když se ji Fiennes pokusil utěšit, roztřeseně řekla: „To nejste vy… to je on. Vypadáte jako on.“
Od nacisty k Pánu zla
Po premiéře byl jeho výkon oslavován jako nezapomenutelný a mrazivý, ale zanechal na něm jizvy. Hollywood se ho snažil zaškatulkovat jako nového sofistikovaného padoucha, ale Fiennes to odmítl. „Nechci být pochopen,“ řekl. „Tajemství je jediná síla, která herci zbývá.“ Střídal role monster, milenců, kněží i špionů.
O několik let později přišla další ikonická role – Lord Voldemort v sérii Harry Potter. Zpočátku se té myšlence smál. „Nedělám fantasy,“ prohlásil. Přesvědčily ho až děti jeho sestry. Roli přijal, ale pod podmínkou, že z postavy neudělá karikaturu. „Chtěl jsem, aby působil, jako by se smrt naučila chodit.“
Studoval pohyby kober, aby vytvořil Voldemortovu přízračnou eleganci. Jeho hlas zněl, „jako by vzduch unikal skrz sklo.“ Herec Daniel Radcliffe kdysi řekl: „Když Ralph vešel na plac, nepotřebovali jste speciální efekty – místnost prostě zamrzla.“
Ticho za temnotou
Za těmito děsivými postavami se však skrývá tichý a přemýšlivý muž, který píše poezii, vyhýbá se slávě a nevlastní chytrý telefon. „Sláva je hluk,“ říká. „Mám rád ticho.“ Jeho přístup k herectví je nekompromisní. Během natáčení filmu Nepohodlný odmítl kaskadéra se slovy: „Pokud neexistuje riziko, neexistuje ani pravda.“
Ralph Fiennes tak nehraje jen padouchy. Hraje křehkou hranici mezi lidskostí a hrůzou. Připomíná nám, že skutečné zlo není hlasité. Je trpělivé, tiché a znepokojivě lidské. A možná právě proto nás jeho výkony tak hluboce děsí – protože když se podívá do kamery, máme pocit, že už dávno zná tu nejtemnější část nás samých.
