PRAHA – Při současných cenách emisních povolenek kolem 85 eur za tunu CO2 by teoretická „daň z dechu“ pro každého Čecha činila přes 30 eur ročně. Celosvětově lidstvo svým dýcháním vypustí do atmosféry téměř 3 miliardy tun oxidu uhličitého. Ačkoliv se tato čísla zdají alarmující, odborníci uklidňují: CO2 z našeho dechu není pro klima problém. Klíčový je jeho původ.
Každý člověk denně vydechne přibližně jeden kilogram oxidu uhličitého, což za rok činí zhruba 365 kilogramů. Při populaci osmi miliard lidí se jedná o ohromující množství 2,92 miliardy tun CO2 ročně. Pro srovnání, je to více než čtyřnásobek všech ročních emisí průmyslového Německa.
Jak je tedy možné, že se v klimatických debatách hovoří o autech a továrnách, ale ne o lidském dechu? Odpověď leží v základech biologie a chemie.
Rozdíl mezi „starým“ a „novým“ uhlíkem
„Systém emisních povolenek a uhlíkových daní je zaměřen na emise z fosilních paliv. Jedná se o uhlík, který byl po miliony let uložen mimo aktivní atmosféru. Jeho spalováním přidáváme do systému nový objem skleníkových plynů a narušujeme tak křehkou rovnováhu,“ vysvětluje klimatolog Radek Novotný.
Naproti tomu CO2, které vydechujeme, je součástí tzv. biogenního uhlíkového cyklu. „Veškerý uhlík v našem těle pochází z potravy – z rostlin nebo zvířat, která se živila rostlinami. Rostliny tento uhlík získaly z atmosféry pomocí fotosyntézy. My ho metabolismem pouze zpracujeme a dechem vrátíme zpět. Jsme v tomto ohledu uhlíkově neutrální,“ dodává Novotný.
Jednoduše řečeno, lidstvo si uhlík z atmosféry pouze „půjčuje“ a zase ho vrací. Nejedná se o nový příspěvek ke skleníkovému efektu.
Mýtus o zdanění plynů a dechu
V internetových diskuzích se občas objevují satirické výpočty, kolik by člověk platil za své tělesné funkce. Zatímco hypotetická roční taxa za dýchání by při současných cenách činila přibližně 31 eur (asi 775 Kč), obavy ze zdanění střevních plynů jsou zcela liché. Jejich objem je minimální a tvoří je převážně dusík a vodík, nikoliv významné množství skleníkových plynů.
Je daň za dech reálná?
Nápad zdanit dýchání je vědecky i ekonomicky absurdní a žádná vláda ani mezinárodní instituce ho nikdy vážně nenavrhla. Slouží však jako dobrá připomínka toho, co je skutečným jádrem klimatického problému: masivní uvolňování prastarého, fosilního uhlíku do atmosféry.
Ačkoliv by jednotlivec teoreticky byl schopen částku kolem 31 eur ročně uhradit, zavedení takové daně by postrádalo jakýkoliv smysl. Bylo by to jako trestat lidi za to, že se účastní přirozeného koloběhu života na Zemi. Skutečnou výzvou zůstává omezit emise tam, kde skutečně vzniká nerovnováha – v energetice, průmyslu a dopravě.
