V Česku se dlouhodobě prohlubuje problém s nedostatkem dětských psychologů, a to jak ve zdravotnictví, tak ve školství. Přestože duševní zdraví dětí a dospívajících je stále naléhavějším tématem, odborníků, kteří by se jim věnovali, je zoufale málo.
Podle dostupných údajů v Česku působí přibližně 80 dětských klinických psychologů, přičemž ideální počet by měl být až desetkrát vyšší. Ve školách se situace jeví podobně – mnoho institucí sdílí jednoho psychologa, nebo jím vůbec nedisponuje. Zatímco poptávka po odborné péči roste, kapacity zůstávají omezené a děti i jejich rodiče často čekají na pomoc měsíce, někdy i déle než rok.
Cesta k atestaci odborníky vyjde na 700 tisíc korun
Hlavní překážkou je dlouhá a náročná cesta k atestaci dětského klinického psychologa. Po dokončení magisterského studia psychologie musí absolvent projít přibližně pětiletou předatestační přípravou, která zahrnuje supervidovanou praxi, povinné výcviky a další specializované vzdělávání. Výcviky si navíc musí odborníci financovat sami a celkové náklady se mohou vyšplhat až na 700 tisíc korun. Pro mnohé mladé psychology je to nepřekonatelná bariéra.
Dalším problémem je finanční ohodnocení. Přestože práce s dětmi vyžaduje nejen vysokou odbornost, ale i mimořádnou psychickou odolnost, mzdy v oboru nejsou konkurenceschopné. Mnoho psychologů proto raději volí soukromou praxi nebo odchází do jiných segmentů psychologie, kde jsou pracovní podmínky příznivější.
Situaci komplikuje i fakt, že práce dětských psychologů je mimořádně náročná nejen emočně, ale i administrativně. Zásahy do dětské psychiky vyžadují spolupráci s rodiči, školami i dalšími institucemi, což často znamená vyřizování složité dokumentace, dlouhé konzultace a hledání optimálního řešení pro každé dítě individuálně.
Dlouhé čekací lhůty jako klíčový problém
Děti, které potřebují odbornou pomoc, se často dostávají do začarovaného kruhu. Školní psychologové nejsou dostupní, poradny hlásí plné kapacity a klinických psychologů je nedostatek. Výsledkem je, že dítě čeká na odbornou pomoc i déle než rok, přičemž v průběhu čekání se jeho problémy mohou výrazně prohloubit.
Podle odborníků se v posledních letech prudce zvýšil počet dětí s úzkostnými poruchami, depresí nebo poruchami chování. Dlouhodobé vystavení stresu, šikana, narušené rodinné prostředí nebo vliv sociálních sítí představují jen některé z faktorů, které vedou k rostoucí potřebě psychologické péče.
Pokud se dítě nedostane k odborníkovi včas, hrozí zhoršení jeho psychického stavu, což může vést k sebepoškozování, problémům ve škole nebo dokonce k vážnějším krizovým situacím, včetně suicidálních tendencí.
Chybějící pilíř prevence
Podle doporučení by měl na každou školu připadat alespoň jeden psycholog, ideálně i s podporou dalších odborníků, jako jsou speciální pedagogové nebo sociální pracovníci. Realita je ale jiná. Mnoho školních psychologů má pod sebou stovky dětí a nemají kapacitu věnovat se jim dostatečně individuálně.
Ministerstvo zdravotnictví i školství si závažnost situace uvědomují a v posledních letech se objevují první návrhy, jak problém řešit. Jedním z diskutovaných opatření je zkrácení předatestační přípravy z pěti na čtyři roky, čímž by se zvýšila dostupnost odborníků. Dalším návrhem je finanční podpora pro psychology během jejich výcviku, například formou státních stipendií nebo příspěvků na vzdělávání.
Ve školách by mohlo pomoci zvýšení počtu pozic školních psychologů a jejich lepší financování. Pokud by se psychologové nemuseli starat o stovky dětí, ale měli by menší okrsek, mohli by se každému dítěti věnovat s větší pečlivostí a skutečně pomáhat.
Je nezbytné, aby stát přijal efektivní opatření, která dětskou psychologii podpoří. Bez dostatečného počtu odborníků zůstane velké množství dětí bez potřebné pomoci, což může mít nevratné dopady nejen na jejich životy, ale i na celou společnost a budoucí ekonomiku.
