Londýn – Jméno Shell je dnes synonymem pro globální energetický průmysl, kolos s desítkami tisíc čerpacích stanic a provozy ve více než 70 zemích. Málokdo však ví, že příběh tohoto ropného giganta nezačal na vrtné plošině, ale ve skromném londýnském obchodě se starožitnostmi a orientálními kuriozitami. Jeho počátky, sahající až do roku 1833, jsou fascinující ságou o podnikatelské vizi, rodinné houževnatosti a strategickém spojení, které navždy změnilo světovou energetickou mapu.
Vše začalo u Marcuse Samuela staršího, londýnského obchodníka, který se kromě starožitností rozhodl vydělat na viktoriánské módní vlně a začal dovážet exotické mořské mušle z Dálného východu. Poptávka byla tak obrovská, že tento vedlejší obchod položil základy prosperující importní a exportní společnosti.
Skutečný přelom však nastal až s jeho syny, Marcusem Samuelem juniorem a Samuelem Samuelem. Poté, co v roce 1870 převzali rodinný podnik, začali se v 80. letech 19. století stále více zajímat o rozvíjející se trh s ropou, konkrétně o vývoz petroleje pro osvětlení. Tehdejší přeprava ropy v nespolehlivých a netěsných sudech byla však logistickou noční můrou.
Marcus Samuel junior, muž s mimořádným citem pro inovace, pochopil, že klíčem k úspěchu je efektivní a bezpečná doprava. Inspirován průkopnickými návrhy a po cestě do oblasti Kavkazu, kde spatřil potenciál ropného bohatství, zrealizoval revoluční myšlenku: nechal postavit flotilu prvních specializovaných tankerů na přepravu ropy ve velkém. První z nich, legendární Murex, proplul v roce 1892 jako vůbec první ropný tanker Suezským průplavem. Tento čin dramaticky snížil náklady na přepravu a otevřel Samuelovým bratrům asijské trhy.
Aby se odlišili od dominantního amerického konkurenta, společnosti Standard Oil, která prodávala petrolej v ikonických modrých plechovkách, vsadili Samuelovi na silnou vizuální identitu. Svůj produkt pojmenovali „Shell“ a plechovky natřeli výraznou červenou barvou. Do roku 1896 byl jejich obchod s petrolejem tak úspěšný, že zastínil všechny ostatní aktivity firmy. Logickým krokem bylo v roce 1897 založení společnosti The „Shell“ Transport and Trading Company.
Na druhé straně Lamanšského průlivu se mezitím rodil jiný silný hráč. V roce 1890 byla v Nizozemsku založena společnost Royal Dutch Petroleum Company, která začala rozvíjet ropné pole v Pangkalan Brandanu na severu Sumatry. Pod vedením vizionářských, ale nesmírně ambiciózních mužů jako August Kessler a později především geniálního stratéga Henriho Deterdinga se Royal Dutch rychle stala silou, se kterou bylo třeba počítat.
Na počátku 20. století se obě společnosti, britská „Shell“ i nizozemská Royal Dutch, ocitly v tvrdém konkurenčním boji nejen mezi sebou, ale především proti drtivé síle amerického Standard Oil. Henri Deterding i Marcus Samuel si uvědomovali, že roztříštěnost evropských zájmů je jejich největší slabinou. Bylo zřejmé, že jediná cesta, jak efektivně konkurovat americkému monopolu, vede přes spojení sil.
Po sérii složitých vyjednávání, v nichž Deterding díky silnější finanční pozici Royal Dutch diktoval podmínky, bylo dosaženo historické dohody. V dubnu 1907 došlo k fúzi, která dala vzniknout skupině Royal Dutch Shell Group. Struktura dohody byla unikátní: nešlo o úplné sloučení, ale o vytvoření aliance, v níž Royal Dutch Petroleum držela 60% podíl a „Shell“ Transport and Trading zbývajících 40 %. Obě mateřské společnosti si zachovaly svou právní existenci, ale jejich obchodní operace byly plně integrovány.
Pod Deterdingovým brilantním a autokratickým vedením se nově vzniklá skupina rychle rozrostla. Během několika let expandovala do Ruska, Rumunska, Venezuely, Mexika i Spojených států. Do roku 1920 se Royal Dutch Shell stala největším producentem ropy na světě a hlavním rivalem Standard Oil.
Zrození společnosti Shell tak nebylo dílem jediného okamžiku, ale výsledkem evoluce trvající desítky let. Od skromného obchodu s mušlemi, přes revoluci v námořní přepravě ropy, až po strategické spojení dvou ambiciózních rivalů. Byl to příběh, který nejenže vytvořil jednoho z největších korporátních titánů v historii, ale také definoval strukturu moderního energetického průmyslu na více než jedno století.
