Brno – Zatímco dnes je Brno pulzujícím centrem inovací, vědy a kultury, jeho kořeny sahají hluboko do minulosti, do časů, kdy na soutoku řek Svratky a Svitavy existovala jen síť osad v krajině lužních lesů. Oficiální zrod města, jak ho známe, je spojen s jedním klíčovým datem – rokem 1243. Tehdy český král Václav I. udělil Brnu tzv. velká městská privilegia, čímž položil právní základ pro vznik jedné z nejvýznamnějších moravských metropolí.
Cesta k tomuto historickému milníku však byla dlouhá a sahá až do pravěku. Archeologické nálezy dokládají, že strategická poloha na křižovatce obchodních cest a v úrodné krajině lákala k osídlení již od neolitu. Vystřídali se zde Keltové i Germáni, avšak klíčový otisk zanechali až Slované, kteří do oblasti přišli v 6. století.
Od hradiště k podhradí
Skutečným předchůdcem dnešního Brna bylo mohutné hradiště Staré Zámky u Líšně, které v 9. století patřilo k významným centrům Velkomoravské říše. Po jejím pádu se mocenské centrum regionu přesunulo. Kolem roku 1021 nechal kníže Břetislav I. z rodu Přemyslovců vybudovat na strategickém skalnatém ostrohu, dnešním Petrově, nový správní hrad. Tento krok byl zásadní. Hrad se stal sídlem knížete brněnského údělu a pod jeho ochranou začala v podhradí vzkvétat osada.
Tato osada, jejíž název je zřejmě odvozen od staroslovanského slova „brn“ či „brnije“ označujícího bahnité, mokré místo, těžila z polohy na důležité obchodní stezce spojující Prahu s Uhrami a Středomořím. Postupně zde vznikalo živé tržiště, obklopené dalšími menšími osadami řemeslníků a zemědělců. Život se soustředil kolem kostelů svatého Petra (na hradě) a svatého Michala (v podhradí). Tento shluk osad však ještě postrádal jednotnou správu a především pevné opevnění.
Rok 1243: Právní zrod města
Zásadní změna přišla v polovině 13. století. Český král Václav I. si plně uvědomoval rostoucí hospodářský a strategický význam brněnské aglomerace. Aby podpořil její další rozvoj a zároveň si zajistil oporu své královské moci na Moravě, rozhodl se udělit Brnu městská práva. V roce 1243 vydal dvě klíčové listiny.
První listina, takzvané velké privilegium, zaručovala obyvatelům Brna (měšťanům) řadu svobod a výsad. Mezi nejdůležitější patřilo právo volit si vlastního rychtáře a dvanáctičlennou městskou radu, což byl základ městské samosprávy. Město získalo vlastní soudnictví, právo pořádat trhy a především klíčové právo postavit si hradby. Měšťané byli zároveň osvobozeni od řady poplatků a povinností vůči panovníkovi, což z Brna učinilo atraktivní místo pro obchodníky a řemeslníky.
Druhá listina se týkala mílového práva, které zaručovalo brněnským řemeslníkům monopol na jejich činnost v okruhu jedné české míle (přibližně 11 km) od města. Toto opatření chránilo místní trh a podporovalo prosperitu městských cechů.
Udělením těchto privilegií se z roztříštěné osady stala jednotná, právně definovaná a opevněná entita – královské město. Tento akt přilákal do Brna nové obyvatele, zejména německy mluvící kolonisty, kteří s sebou přinesli pokročilé znalosti v oblasti řemesel, obchodu a městské správy a významně přispěli k jeho rychlému hospodářskému vzestupu.
Metropole Moravy
Brzy po svém právním založení začalo Brno budovat mohutné hradby, které jej chránily po několik staletí. Král Přemysl Otakar II., syn Václava I., pak nedaleko města založil hrad Špilberk jako sídlo panovníka a pevnost střežící město i celou zemi. Vznikaly nové kostely, jako je monumentální chrám svatého Jakuba, a kláštery, které se staly centry vzdělanosti.
Brno se rychle etablovalo jako jedno z nejdůležitějších měst Moravského markrabství a soupeřilo s Olomoucí o postavení faktického hlavního města. Zatímco osídlení na území dnešního Brna je staré tisíce let, byl to právě promyšlený politický a právní akt krále Václava I. v roce 1243, který dal vzniknout středověké metropoli a položil základy pro její budoucí význam, který si udržuje dodnes.
