V tepajícím srdci industriální Evropy 80. let se zrodil nový, nekompromisní zvuk. Electronic Body Music, neboli EBM, explodovala na scéně s razancí parního kladiva a navždy změnila tvář taneční hudby. Byla to hudba pro tělo, stvořená z oceli, potu a elektřiny, která pulzovala v rytmu strojů a tepu doby. Tento článek se ohlíží za vznikem tohoto vlivného žánru, jeho průkopníky, ikonickými nástroji a zkoumá, jak jeho odkaz žije dál v současnosti.
Kořeny v post-punku a industriálním hluku
EBM nevznikla ve vakuu. Její kořeny sahají hluboko do experimentální a syrové půdy post-punku a industriální hudby konce 70. a začátku 80. let. Průkopnické kapely jako britská Throbbing Gristle a Cabaret Voltaire, s jejich disharmonickými zvukovými krajinami a provokativními tématy, položily základy pro budoucí zvukovou revoluci. Z Německa pak přišel další klíčový vliv v podobě synth-punkových inovátorů Deutsch Amerikanische Freundschaft (DAF) a legendárních Kraftwerk, kteří světu ukázali hypnotickou sílu elektronických rytmů a sekvencerů.
Právě z tohoto tavicího kotle vlivů se na počátku 80. let v Belgii a Německu zformoval charakteristický zvuk EBM. Žánr si vypůjčil chladnou preciznost a repetitivnost od Kraftwerk, syrovou energii a agresivitu z punku a industriální estetiku plnou továrních zvuků a strojového rytmu.
Průkopníci s vizí: Front 242, Nitzer Ebb a Die Krupps
Na čele nového hudebního hnutí stály tři kapely, které definovaly jeho zvuk a estetiku a staly se jeho nesmrtelnými ikonami.
Front 242, založení v Belgii v roce 1981, jsou často považováni za kmotry EBM. Byli to právě oni, kdo svůj styl začali označovat jako „Electronic Body Music“, čímž dali celému žánru jméno. Jejich raná tvorba, jako singl „Body to Body“ a album „Geography“, představila minimalistický, ale tanečně strhující zvuk postavený na pevných sekvencerových linkách, úderných bicích a deklamovaném, často vojensky znějícím vokálu Jean-Luca De Meyera. Jejich přelomové album „Front by Front“ z roku 1988 s hitem „Headhunter“ je dodnes považováno za jeden z pilířů žánru.
Z Velké Británie vzešla další zásadní formace, Nitzer Ebb. Jejich zvuk byl ještě přímočařejší a agresivnější, poháněný neúnavnými basovými linkami, energickým „křikem“ Douglase McCarthyho a minimalistickou, ale o to údernější instrumentací. Jejich album „That Total Age“ se stalo kultovní klasikou a hymny jako „Join in the Chant“ a „Murderous“ dodnes roztančí každý temný taneční parket.
Třetím do pomyslného trojúhelníku průkopníků byli němečtí Die Krupps. Ti do EBM zvuku vnesli výraznější metalové a rockové prvky, zejména využitím kytarových riffů, čímž předznamenali pozdější fúzi industriální a metalové hudby. Jejich tvorba se v průběhu let proměňovala, od industriálních začátků přes EBM fázi až po industrial metal, čímž ukázali žánrovou flexibilitu a ochotu experimentovat.
Zvuková paleta: Arzenál syntezátorů a samplerů
Zvuk EBM byl neoddělitelně spjat s technologickým pokrokem v oblasti elektronických hudebních nástrojů. Dostupnost a cenová dostupnost syntezátorů, bicích automatů a samplerů umožnila kapelám tvořit komplexní a silný zvuk bez nutnosti velkého nahrávacího studia.
V arzenálu EBM kapel se objevovaly dnes již legendární stroje. V počátcích žánru hrály klíčovou roli syntezátory jako Korg MS-20, Emulator II, Oberheim Matrix a Yamaha DX7. Průkopníci jako Nitzer Ebb hojně využívali například Oberheim Xpander, modulární syntezátory Roland System 100M a System 700, Sequential Circuits Pro-One a samplery Akai S1000. Front 242 byli známí svým využíváním analogových syntezátorů, včetně nové generace starých strojů jako je New Moog, a to i v rámci svých živých vystoupení, která doplňovali o elektrické bicí a vokální smyčky.
Samplery se staly mocným nástrojem pro vytváření industriální atmosféry, kdy kapely nahrávaly a opakovaly zvuky strojů, kovových úderů a dalších industriálních ruchů, které se staly nedílnou součástí zvukové palety EBM.
Estetika a témata: Odcizení, technologie a společenská kritika
EBM nebyla jen o hudbě, ale i o silné vizuální a tematické identitě. Kapely a jejich fanoušci si osvojili militaristickou estetiku s bojovými botami, uniformami a maskovacími vzory. Tato vizuální stránka odrážela agresivitu a disciplinovanost hudby, ale často byla myšlena ironicky jako komentář k autoritářství a společenské kontrole.
Texty se často zabývaly tématy odcizení v moderní společnosti, vztahem člověka a technologie, politikou a společenskou kritikou. Surový a přímý projev, často připomínající vojenské povely, jen podtrhoval naléhavost a nekompromisnost sdělení.
Odkaz a evoluce: Jak EBM žije dnes
Vliv EBM na další hudební žánry je nepopiratelný. Jeho rytmická struktura a zvukové experimenty ovlivnily vývoj techna, goa-trance a industriálního rocku. Z EBM se také vyvinuly nové subžánry jako electro-industrial, který je charakteristický hlubším a vrstvenějším zvukem, a v polovině 90. let i agresivnější odnože jako aggrotech a dark electro.
Ačkoliv popularita EBM v polovině 90. let na čas opadla, na počátku 21. století zažil žánr renesanci. Nová generace kapel jako švédští Spetsnaz se vrátila k syrovému a nekompromisnímu zvuku původních průkopníků. I samotní pionýři, jako Front 242 a Nitzer Ebb, nadále aktivně koncertují a jejich hudba oslovuje nové generace fanoušků. Nitzer Ebb například modernizovali svůj živý projev zapojením modulárních syntezátorů a improvizace.
I v České republice zanechala EBM svou stopu. Za pionýry žánru je zde považována kontroverzní formace Vanessa v čele se Samirem Hauserem. Současná EBM scéna je živá a rozmanitá, s mnoha kapelami, které buď udržují tradiční zvuk, nebo jej kombinují s novými vlivy a technologiemi.
Electronic Body Music tak i po více než čtyřiceti letech od svého vzniku zůstává silným a relevantním hudebním proudem. Její nekompromisní energie, inovativní práce se zvukem a nadčasová témata stále rezonují v temných klubech po celém světě a připomínají nám sílu hudby, která je stvořena pro tělo i mysl.
