V srdci pražského Žižkova, čtvrti s pohnutou historií a duší rebelie, se ukrývá jeden z nejtradičnějších fotbalových klubů v České republice – FK Viktoria Žižkov. Možná nejste pravidelným návštěvníkem stadionů, ale Viktorka je víc než jen fotbal. Je to kulturní fenomén, který spojuje minulost se současností, sport se stylem života a fotbal s geniem loci celé čtvrti.
V porovnání s velkými pražskými kluby jako je Sparta, Slavia nebo Bohemians, působí Viktorka jako nenápadný outsider. Ale právě to jí dává šmrnc. Viktorka je mezi nimi punková, syrová, ale zároveň srdečná.
Stadion Viktorky, oficiálně stadion v Seifertově ulici, je vtisknutý do městské krajiny tak pevně, jako kdyby tu stál odjakživa. A on tu vlastně opravdu „odjakživa“ stojí. Klub vznikl už v roce 1903 a za více než sto let prošel mnoha historickými etapami – první republika, válka, komunismus i divoká devadesátá léta. Přesto si vždy udržel zvláštní osobitost, jakousi upřímnou žižkovskou drsnost. Viktorka je prostě součástí Žižkova stejně jako televizní věž, žižkovské schody nebo legendární hospody.
Žižkov je čtvrť, která nikdy nehrála podle pravidel vyšší společnosti. A stejné je to s Viktorkou. I to z ní dělá srdcovku. Nejen pro její vlastní fanoušky, ale vlastně pro všechny fotbalové fanoušky. A také pro místní „Žižkováky“.
Rituál v 10:15
Zatímco ostatní týmy nastupují ke svým zápasům v odpoledních či večerních hodinách, Viktorka si drží svůj svéráz: domácí zápasy často začínají v 10:15 dopoledne. Proč? Tradice. Tento neobvyklý čas výkopu má kořeny hluboko v minulosti. Dnes je to zároveň ideální důvod, proč spojit nedělní brunch s trochou sportovního zážitku.
Na zápas Viktorie nechodíte jen kvůli fotbalu. Jdete tam nasát atmosféru. Místní fanoušci – většinou obyvatelé Žižkova – vytvářejí autentickou, vřelou a trochu výstřední kulisu. Stánek s klobásami voní jako za starých časů, pivo teče i dopoledne proudem.
Nemusíte milovat fotbal, abyste si zamilovali Viktorku. Možná se na stadion nedostanete každý týden, ale vědomí, že tenhle klub existuje, že jeho hymna zní mezi činžáky a že v 10:15 dopoledne můžete zažít kus starého Žižkova, je uklidňující. Je to připomínka, že v městě, které se rychle mění, některé věci zůstávají takové, jaké byly – a to je dobře.
Tak až budete příště před nedělním polednem procházet Seifertovu ulici, zastavte se. Poslechněte si ruch stadionu, vdechněte vůni grilované klobásy a na chvíli se nechte pohltit tím zvláštním, krásným světem jménem Viktoria Žižkov. Protože Viktorka není jen klub – je to způsob života.
