Brusel přichází s jedním z nejambicióznějších klimatických opatření na světě, které se postupně dotkne téměř každého. Evropská unie zavedla takzvaný Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), lidově přezdívaný „uhlíkové clo“. Cílem je narovnat podmínky pro evropské firmy a donutit výrobce ze zemí mimo EU, aby také platili za emise, které vypouštějí. Co to ale v praxi znamená a jaký dopad to bude mít na běžného spotřebitele?
Proč EU zavádí uhlíkové clo?
Představte si, že máte v Evropě ocelárnu. Aby mohla fungovat, musíte v rámci systému EU ETS (obchodování s emisními povolenkami) platit za každou tunu CO₂, kterou vypustíte do ovzduší. To výrobu prodražuje. Vaše konkurence například v Asii nebo Turecku ale žádné takové poplatky platit nemusí. Její ocel je proto levnější a na evropském trhu má velkou výhodu.
Této situaci se říká únik uhlíku (carbon leakage). Pro evropské firmy je lákavé přesunout svou „špinavou“ výrobu mimo EU, kde jsou pravidla mírnější, a své výrobky pak dovážet zpět. Výsledkem je, že Evropa přijde o průmysl a pracovní místa, zatímco celosvětové emise neklesnou, naopak mohou i stoupnout.
CBAM má tomuto scénáři zabránit. Jeho princip je jednoduchý: pokud dovážíte do EU zboží, jehož výroba je energeticky náročná, budete muset zaplatit poplatek odpovídající ceně uhlíku, kterou by za stejné emise zaplatil výrobce v EU. Tím se srovnají podmínky – ať už je ocel vyrobena v Německu nebo v Číně, cena za její uhlíkovou stopu bude stejná.
Jak to bude fungovat v praxi?
Systém necílí přímo na vás jako na spotřebitele, ale na dovozce (importéry). Ti se budou muset stát tzv. „schválenými deklaranty pro CBAM“.
-
Hlášení emisí: Dovozce bude muset u dovezeného zboží nahlásit, kolik emisí skleníkových plynů bylo při jeho výrobě vyprodukováno.
-
Nákup certifikátů: Na základě těchto emisí bude povinen nakoupit odpovídající počet „certifikátů CBAM“.
-
Cena navázaná na EU: Cena jednoho certifikátu bude odvozena od průměrné týdenní ceny emisní povolenky v rámci systému EU ETS.
-
Zohlednění poplatků v zahraničí: Pokud už výrobce zaplatil za emise nějaký poplatek v zemi původu (např. místní uhlíkovou daň), bude si moci tuto částku od povinnosti nákupu certifikátů odečíst. To motivuje ostatní země, aby vlastní systémy zpoplatnění emisí zavedly.
Kterého zboží se to týká?
Nařízení se zpočátku zaměřuje na odvětví s nejvyššími emisemi a největším rizikem úniku uhlíku. Od začátku se tak vztahuje na dovoz:
-
Železa a oceli
-
Hliníku
-
Cementu
-
Hnojiv
-
Elektřiny
-
Vodíku
Jde převážně o základní suroviny a materiály. EU však plánuje do roku 2030 rozšířit působnost i na další produkty, jako jsou organické chemikálie, polymery (plasty) a výrobky, které jsou z výše uvedených materiálů vyrobeny.
Co to znamená pro běžného občana?
Přestože povinnosti dopadají na firmy, konečný dopad pocítí i spotřebitelé.
-
Zdražení zboží: Náklady na certifikáty CBAM dovozci s největší pravděpodobností promítnou do konečné ceny svých produktů. Jelikož se nařízení týká základních materiálů, jako je ocel a hliník, lze očekávat postupné zdražení široké škály výrobků – od automobilů, přes stavební materiály až po elektroniku a domácí spotřebiče.
-
Ochrana evropských pracovních míst: Na druhou stranu, srovnáním podmínek pomůže CBAM ochránit konkurenceschopnost evropských firem, a tedy i pracovní místa v průmyslu v rámci EU.
-
Tlak na globální dekarbonizaci: Mechanismus má silný motivační prvek. Výrobci z celého světa budou nuceni investovat do čistších technologií, aby snížili svou uhlíkovou stopu a tím i poplatky, které budou muset platit při vývozu do EU.
Kdy to celé začne?
Systém se zavádí postupně:
-
Přechodné období (od 1. října 2023 do konce roku 2025): V této fázi mají dovozci pouze oznamovací povinnost. Musí čtvrtletně hlásit objem emisí u dovezeného zboží, ale zatím neplatí žádné poplatky. Cílem je sběr dat a příprava firem na plný náběh.
-
Plný start (od 1. ledna 2026): Od tohoto data začne platit finanční povinnost – dovozci budou muset nakupovat a odevzdávat certifikáty CBAM.
CBAM je komplexní nástroj, který představuje revoluci v globálním obchodu a klimatické politice. Pro občany EU znamená příslib čistší planety a ochrany domácího průmyslu, ovšem za cenu pravděpodobného, byť postupného, zdražení mnoha výrobků, na které jsme zvyklí.
