Energetická soběstačnost České republiky je v ohrožení. Podle komentáře energetického experta Hynka Berana pro Solární magazín se Česká republika dostává do situace, kdy přestává být schopna garantovat stabilitu dodávek elektrické energie. Spoléhání na dovoz ze zahraničí, zejména z Německa, označuje za riskantní strategii, která může vést až k takzvaným „rolling blackoutům“ – řízenému vypínání celých městských čtvrtí.
Podle Berana není energetická odolnost (resilience) pouze technickým parametrem, ale základní hodnotou, která dělí vyspělou společnost od chaosu. „Pokud tuto vlastnost neudržíme, společnost končí a začíná její rozvrat, provázený krátkodobými vážnými problémy včetně anarchie a rabování,“ varuje expert a odkazuje na nedávné události ve Španělsku.
Konec éry přebytků a hrozba deficitu
Zatímco za dob první republiky se produkce elektřiny zdvojnásobila a země se propojila do funkční sítě, od sametové revoluce (tedy za posledních 36 let) nebylo Česko schopno postavit ani jeden nový jaderný zdroj. Spotřeba elektřiny přitom za posledních sto let vzrostla stonásobně a současná společnost je na ní existenčně závislá.
Experti se shodují, že bezpečná míra energetické samostatnosti by měla činit alespoň 90 % současné potřeby. Spoléhat na to, že chybějící energii dovezeme, je podle Berana v současné geopolitické a technické situaci neobhajitelné.
Německo nás nezachrání
Kritický bod nastává v momentě, kdy se spoléháme na dovoz ze zemí, které samy čelí nestabilitě. Beran upozorňuje na parametr LOLE (Loss of Load Energy), který udává dobu, po kterou soustava není schopna pokrýt poptávku.
-
V České republice se tento ukazatel historicky pohyboval v jednotkách hodin ročně a byl řešitelný dispečerskými zásahy.
-
V Německu však predikce hovoří o desítkách až stovkách hodin deficitu. Důvodem je odstavování jaderných a uhelných zdrojů a jejich náhrada občasnými zdroji (vítr, slunce).
„Když v Německu ani u nás nesvítí a nefouká, není odkud brát. Spotřeba elektřiny se na počasí neptá,“ vysvětluje Beran. Pokud by došlo k souběhu výpadků, hrozí podle něj tzv. indický model, tedy situace, kdy by se musely řízeně odpojovat továrny, zastavovat veřejná doprava či vypínat elektřina v domácnostech, aby se zabránilo totálnímu kolapsu sítě (blackoutu).
Praha a strategické podniky potřebují vlastní zdroje
Text upozorňuje také na špatný design současné energetické soustavy. Strategická místa, jako je hlavní město Praha nebo klíčové chemické provozy (Orlen, Agrofert), nejsou dostatečně chráněna lokálními zdroji.
Praha, kde sídlí vláda, generální štáb i klíčové nemocnice, nemá vlastní energetický zdroj o potřebném výkonu (min. 300 MW). „Bavit se o tom, zda do Prahy v případě kolapsu dovezeme elektřinu z Německa nebo Mělníka, nedává smysl,“ tvrdí Beran. Řešením je podle něj budování tzv. distribuované resilience – tedy energetických ostrovů, které v případě krize udrží v chodu alespoň kritickou infrastrukturu. Zde vidí velký potenciál i pro obnovitelné zdroje a bateriová úložiště na lokální úrovni.
Fyzikální zákony vs. ideologie
Závěr komentáře je apelací na novou vládu. Energetika se podle Berana nesmí řídit pouze ideologií či plněním závazků EU, pokud to ohrožuje bezpečnost státu. Kritizuje systém emisních povolenek (ETS 2), které prodražují energie, aniž by reálně pomáhaly ekologii, a varuje před vypínáním stabilních zdrojů bez náhrady.
„Letní přebytky ze solárních panelů nám v zimě nepomohou. Fyzikálním zákonům ideologie poručit neumí,“ uzavírá Hynek Beran s tím, že případné blackouty a deficity mohou nastat již v horizontu jednoho až tří let.
