Česko bez proudu: Tři dny do chaosu, týden do rozkladu. Co by se dělo, kdyby zhasla celá země?

PRAHA – Není to scénář z hollywoodského filmu, ale reálná hrozba, kterou analyzují bezpečnostní složky státu. Dlouhodobý, celoplošný výpadek elektrické energie, známý jako blackout, by v horizontu několika málo dní uvrhl moderní českou společnost do stavu, který si jen málokdo dokáže představit. Podle expertů na krizové řízení by první tři dny rozhodly o přechodu od zmatku k chaosu. Po týdnu by se pak začaly hroutit samotné základy společenské smlouvy.

Představa je jednoduchá. Jednoho chladného odpoledne všechno zhasne. Nejde o lokální poruchu, ale o masivní výpadek přenosové soustavy, který postihne celou republiku a možná i okolní státy. Co by následovalo? Analýza expertů se shoduje na kaskádovém efektu, kde selhání jednoho systému okamžitě spouští kolaps dalších. Klíčovým faktorem není samotná tma, ale ztráta závislostí, na kterých stojí celá naše civilizace.

Fáze 1: Prvních 24 hodin – Zmatek a falešný optimismus

První hodiny by se nesly ve znamení nejistoty. Lidé by se domnívali, že jde o běžnou poruchu. Ti prozíravější by okamžitě vyrazili pro hotovost a základní potraviny. Zde by narazili na první tvrdou realitu:

• Komunikace a informace: Mobilní sítě by se okamžitě přetížily a během několika hodin by zcela zkolabovaly, jakmile by vysílačům došla záložní energie. Internet by zmizel téměř okamžitě. Veřejnoprávní rozhlas, který má nouzové vysílání, by se stal jediným zdrojem informací pro ty, kdo mají rádio na baterky. Vláda a záchranné složky by ztratily hlavní nástroj pro komunikaci s obyvatelstvem.

• Finance: Platební terminály a bankomaty by přestaly fungovat. Bez hotovosti by nebylo možné nic koupit. Společnost by se okamžitě vrátila do stavu, kdy jedinou platnou měnou jsou mince a bankovky v kapse.

• Doprava: Semaforů a dopravního značení by si ve městech řidiči rychle přestali všímat, což by vedlo k totálnímu dopravnímu kolapsu. Čerpací stanice by nebyly schopny vydávat palivo, protože čerpadla jsou na elektřinu. Zásobování by se zastavilo během několika hodin.

První den by ve společnosti ještě převládal relativní klid a očekávání, že „to někdo opraví“. Supermarkety by zažily nájezd, ale většina lidí by se spoléhala na zásoby v lednicích a spížích. Problém je, že bez elektřiny se tyto zásoby začínají rychle kazit.

Fáze 2: Den 2-3 – Konec normálnosti a nástup strachu

Po 48 hodinách by se situace dramaticky změnila. Falešný optimismus by vystřídal reálný strach, protože by selhávaly další klíčové systémy, na které nemyslíme.

• Dodávky vody: Toto je bod zlomu pro jakoukoliv moderní společnost. Čerpadla zajišťující tlak vody a její distribuci by přestala fungovat. Lidé ve vyšších patrech panelových domů by přišli o vodu jako první. Nefunkční kanalizace a nedostatek pitné vody by se staly akutní hygienickou a zdravotní hrozbou. Lidé by začali hledat alternativní zdroje, často kontaminované.

• Zdravotnictví: Nemocnice by běžely na nouzové agregáty, ale jejich zásoby paliva by byly omezené na dny, nikoli týdny. Musely by přejít do krizového režimu – pouze akutní, život zachraňující operace. Pacienti závislí na domácí péči (dialýza, dýchací přístroje) by byli v přímém ohrožení života. Docházely by léky, které vyžadují chlazení.

• Bezpečnost: Integrovaný záchranný systém (IZS) by byl na hranici svých možností. Bez funkční komunikace by bylo řízení zásahů extrémně obtížné. Policie by se soustředila na ochranu strategických objektů (nemocnice, zdroje vody, sklady státních hmotných rezerv) a přestala by reagovat na běžnou kriminalitu.

Třetí den by se začaly objevovat první známky společenského neklidu. Vznikaly by sousedské hlídky, ale také skupiny snažící se situace využít. Rabování obchodů s potravinami a lékáren by se stalo reálnou hrozbou. Důvěra v to, že stát situaci zvládne, by rapidně klesala.

Fáze 3: Den 4-7 – Bod zlomu a rozpad společenské smlouvy

Konec prvního týdne je psychology a bezpečnostními analytiky považován za kritický bod, kdy se chování většiny lidí mění z pasivního vyčkávání na aktivní boj o přežití.

• Fragmentace společnosti: Společnost by se rozpadla na malé, izolované komunity (ulice, čtvrť, vesnice). Důvěra by existovala pouze na lokální úrovni. Cizinec by byl automaticky vnímán jako hrozba. Města, zcela závislá na externím zásobování, by se stala pastí. Ti, kdo by měli možnost, by se snažili uprchnout na venkov, což by vyvolalo konflikty s místními obyvateli bránícími své zdroje.

• Ztráta státní autority: Vláda a její orgány by sice formálně existovaly, ale jejich schopnost ovlivňovat dění na většině území by byla nulová. Armáda by mohla být nasazena na ochranu klíčové infrastruktury, ale nemohla by zajistit pořádek v každém městě.

• Boj o zdroje: Jídlo a pitná voda by se staly nejcennější komoditou. Vznikl by primitivní barterový obchod (léky za jídlo, baterie za vodu), ale i násilné zabavování zdrojů. Společenská smlouva, tedy nepsaná dohoda, že se nebudeme navzájem okrádat a zabíjet výměnou za ochranu a stabilitu od státu, by přestala platit. Hlavní zákon by byl zákon silnějšího.

Po prvním týdnu: Nová realita

Pokud by se dodávky elektřiny nepodařilo obnovit do 7-10 dnů, návrat k původnímu stavu by byl extrémně obtížný, ne-li nemožný po dlouhé měsíce či roky. Společnost by se nereformovala, ale transformovala do nové, drsnější reality. Míra přežití by závisela na třech faktorech:

1. Místo: Obyvatelé venkova s přístupem k půdě, studni, lesu a se schopností soběstačnosti by na tom byli nesrovnatelně lépe než obyvatelé městských aglomerací.

2. Komunita: Silné rodinné a sousedské vazby by byly klíčové. Jednotlivec by měl jen malou šanci. Skupiny, které by dokázaly spolupracovat na obraně a zajištění zdrojů, by přežily.

3. Připravenost: Nejen zásoby jídla a vody, ale především znalosti a dovednosti – jak rozdělat oheň, jak filtrovat vodu, základy první pomoci, schopnost improvizace.

Scénář totálního blackoutu je extrémní, ale ukazuje naši drtivou závislost na jediné komoditě. Ukazuje, že vrstva civilizace, která nás dělí od chaosu, je tenčí, než si myslíme. Není otázkou, zda bychom přežili jako biologický druh, ale zda by přežila česká společnost v podobě, v jaké ji známe dnes. Odpověď expertů je téměř jednohlasná: pravděpodobně ne.