PRAHA – Česká mediální krajina stojí na prahu největší změny od počátku devadesátých let. Vláda Andreje Babiše (ANO) hodlá splnit svůj předvolební slib a definitivně zrušit koncesionářské poplatky. Financování České televize a Českého rozhlasu se má od ledna 2027 přesunout pod státní rozpočet. Generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral však v exkluzivním rozhovoru pro Médiář varuje: „Je to nereálný termín a nebezpečný hazard s nezávislostí.“ Jako alternativu nabízí vládě ústupky v hodnotě stovek milionů korun.
Zatímco ministerstvo kultury pod vedením Oty Klempíře (Motoristé) připravuje legislativní „jízdní řád“ pro převod veřejnoprávních médií na státní rozpočet, na Vinohradské třídě a Kavčích horách se sepisují krizové scénáře. René Zavoral, který stojí v čele rozhlasu desátým rokem, se rozhodl k nečekanému diplomatickému tahu. Namísto totální opozice přichází s nabídkou kompromisu, který nazývá „obětí na oltář“.
400 milionů jako cena za svobodu
Zavoral navrhuje, aby byl zachován stávající systém, ale s výraznými úlevami pro vybrané skupiny obyvatel a instituce. Konkrétně navrhuje osvobodit od plateb seniory nad 75 let a také akademický sektor, zdravotnická zařízení či sociální služby.
„Rozhlas by takto dal plus mínus 400 milionů korun na oltář toho, že bude zachován současný systém,“ vysvětluje Zavoral. Jde o symbolickou částku – přesně tolik peněz získal rozhlas navíc díky loňskému zvýšení poplatků. Šéf rozhlasu je tedy ochoten se těchto prostředků vzdát a raději v instituci drasticky škrtat, než aby se stal „prosebníkem u vládních dveří“.
Proč je leden 2027 nereálný termín?
Ačkoliv vládní koalice mluví o ostrém startu nového systému k 1. lednu 2027, podle expertů i samotného Zavorala jde o technicky a legislativně neřešitelný termín. Důvodů je hned několik.
Prvním je časová souslednost rozpočtového procesu. Příprava státního rozpočtu na rok 2027 začne již v létě 2026. Aby v něm mohla být zanesena nová kapitola pro média v celkové výši přes 10 miliard korun, musel by zákon projít celým legislativním kolečkem – od vládních připomínek přes tři čtení ve Sněmovně až po Senát – nejpozději do začátku léta. V únoru 2026 přitom stále neexistuje ani paragrafované znění zákona.
Druhým problémem je technická náročnost. „Změna financování, to není tak, že zrušíte jeden zákon a najednou vymyslíte něco v rozpočtu,“ upozorňuje Zavoral. Je nutné vyřešit kontrolní mechanismy, změnit status rad, které na média dohlížejí, a vypořádat tisíce smluvních vztahů, včetně těch s Českou poštou, která zajišťuje výběr skrze systém SIPO.
Hrozba „slovenského scénáře“
Hlavním argumentem proti napojení na rozpočet zůstává politický tlak. Zavoral se odkazuje na zkušenosti ze Slovenska, kde po zrušení poplatků přišla tamní veřejnoprávní instituce (RTVS) ze dne na den o třetinu příjmů jen kvůli rozhodnutí politiků změnit koeficient.
„Státní rozpočet je jednoznačný nástroj, jak médium držet v šachu. Nechtěl bych u nás zažít situaci, kdy generální ředitel musí chodit každý rok za politiky doslova žebrat o peníze,“ varuje Zavoral. Podle něj stávající systém zajišťuje „institucionální a redakční ochranu“ před ekonomickou a politickou mocí.
Krizový plán: Slučování stanic a konec lineárního vysílání
Pokud by vláda neustoupila a rozpočet by se skutečně krátil o avizovanou třetinu, podoba Českého rozhlasu, jak ho posluchači znají, by zanikla. Zavoral poprvé otevřeně popsal, co by následovalo.
V ohrožení je především široké portfolio stanic. „Asi bychom nemohli udržet počet čtyř celoplošných stanic. Minimálně jedna by musela zfúzovat s druhou,“ naznačuje ředitel. Logicky se nabízí spojení vlajkové lodi Radiožurnálu s analytickým Plusem. Radikální změny by čekaly i regionální studia, která jsou přitom pro rozhlas klíčová z hlediska lokální důvěryhodnosti.
V digitální oblasti by pravděpodobně skončilo lineární (klasické) vysílání stanic pro mladé (Radio Wave) a pro děti (Rádio Junior). Ty by se transformovaly čistě do online brandů nabízejících obsah na vyžádání (on-demand).
Synergie ano, fúze ne
Článek se dotýká i věčného politického tématu: sloučení České televize a Českého rozhlasu do jedné instituce. Zavoral tento krok rezolutně odmítá s odkazem na evropské zkušenosti (Francie, Švédsko), kde analýzy ukázaly, že fúze se ve finále prodraží.
Připouští však synergie tam, kde to dává smysl – například ve společném týmu pro výběr koncesionářských poplatků nebo v mezinárodních vztazích. Varuje však před „slovenským modelem“, kde televize jako „mladší tlustší sestra“ rozhlasu nakonec ekonomicky vysála jeho zdroje.
Co bude dál?
René Zavoral, kterému mandát končí v lednu 2028, potvrdil, že má v úmyslu kandidovat i potřetí. Příští dva roky však namísto „sklízení plodů práce“ stráví v zákopové válce o samotnou podstatu veřejné služby.
Jeho dalším krokem má být schůzka s ministryní financí Alenou Schillerovou. Právě od ní chce slyšet, zda je státní pokladna v době rekordních schodků skutečně připravena absorbovat miliardové náklady na provoz ČT a ČRo. Pokud se nepodaří najít kompromis, čeká česká média období nejistoty, které Zavoral označuje za „neverending story“ s velmi nejistým koncem pro poplatníky i posluchače.
