PRAHA – V posledních týdnech českou veřejnou debatu ovládla kauza miliardového daru v bitcoinech, který přijalo Ministerstvo spravedlnosti a která stála křeslo ministra Pavla Blažka i jeho náměstka. Tato aféra, která čtyři měsíce před volbami otřásá důvěryhodností vlády, však možná zastínila jiné, potenciálně mnohem dalekosáhlejší rozhodnutí. Parlament totiž téměř bez povšimnutí schválil novelu zákona podporující masivní výstavbu nových solárních a zejména větrných elektráren.
Zatímco se vedou vzrušené debaty o virtuální měně odsouzeného podnikatele, jejíž hodnota se vyšplhala na více než 12 miliard korun, a o jejím nejistém osudu, v pozadí se rýsuje opakování scénáře, který mnozí označují za největší polistopadový tunel na veřejné finance. Řeč je o podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE) z roku 2005, která zejména v případě solárních elektráren vedla k nehorázným výkupním cenám a odhadovaným nákladům pro spotřebitele a stát ve výši zhruba 800 miliard korun do roku 2030. Za tuto sumu, srovnatelnou s cenou čtyř nových jaderných reaktorů, Česká republika získala přibližně 3 % elektřiny v celoroční bilanci, přičemž životnost těchto solárních parků je omezená.
Nově schválený zákon, označovaný jako ZOZE, má výrazně urychlit povolovací řízení pro stavbu větrných a fotovoltaických parků. V tzv. akceleračních zónách, které teprve určí Ministerstvo životního prostředí, by řízení nemělo přesáhnout jeden rok. Kritici, jako například komentátor Daniel Kaiser z deníku Echo24, označují takové zákonem vynucované platby od spotřebitelů k jedné lobby za „organizovaný zločin za bílého dne“. Nová legislativa totiž může výrazně omezit práva obcí a krajů bránit se proti výstavbě obřích větrných elektráren, které často narážejí na odpor místních obyvatel kvůli hluku, vibracím, narušení krajinného rázu a poklesu hodnoty nemovitostí.
Celá iniciativa je silně ovlivněna politikou Evropské komise, která kombinuje metodu „cukru a biče“. Cukrem mají být dotace ve výši čtyř miliard korun z Národního plánu obnovy na nové OZE, což vysvětluje širokou politickou shodu při hlasování o zákoně (s výjimkou SPD). Bičem je hrozba odepření dotací či sankcí, pokud Česko nebude plnit svůj Národní klimaticko-energetický plán. Ten počítá se zvýšením podílu OZE, zejména solárních a větrných zdrojů, na energetickém mixu z nynějších přibližně 18 % na 30 %, ačkoliv Komise požaduje ještě ambicióznějších 33 %.
Kauza Blažkových bitcoinů: Právní aspekt v pořádku, politická a etická odpovědnost zůstává
Podstata sporu tkví v tom, že Evropská komise stále odmítá plně započítat jadernou energetiku do bilance bezemisních zdrojů. S jejími šesti reaktory by Česko již nyní plnilo dekarbonizační cíle. Tento postoj, prosazovaný předsedkyní EK Ursulou von der Leyenovou, však naráží na odpor některých evropských politiků, včetně nového německého kancléře Friedricha Merze, který naznačuje podporu uznání jádra na roveň OZE, byť primárně z geopolitických důvodů souvisejících s francouzským jaderným arzenálem.
Česká republika má v současnosti instalovaný výkon přibližně 4,5 GW v solárních zdrojích a 0,37 GW ve větrných elektrárnách. Plány do roku 2030 počítají s nárůstem na téměř 12 GW u solárů a 1,5 GW u větrníků. Takový rozmach si však vyžádá masivní investiční i provozní dotace, jelikož tyto občasné zdroje nejsou schopny si na sebe samy vydělat. Náklady ponesou spotřebitelé ve vyšších cenách elektřiny a zboží, financované mimo jiné z emisních povolenek, jejichž cena má dále růst.
Česká cesta tak připomíná německou „Energiewende“, která i přes obrovské instalované kapacity v OZE (105 GW v solárech, 73 GW ve větru) stále spoléhá na uhlí a plyn a potýká se s nestabilitou sítě a extrémními cenovými výkyvy, včetně častých záporných cen elektřiny. Tyto problémy si vyžadují stamiliardové investice do přenosových sítí a záložních zdrojů, což dále prodražuje celý systém. Podobné náklady hrozí i v Česku, navíc s rizikem nedostatku prostředků na dotování cen elektřiny pro průmysl, na rozdíl od Německa.
Pro obce a domácnosti, kterým hrozí výstavba větrných parků, však svitla naděje v podobě nedávného rozhodnutí irského Nejvyššího soudu. Ten nařídil odstavení části větrné farmy a přiznal obyvatelům vysoké odškodné za negativní dopady provozu turbín, včetně hluku. Toto rozhodnutí by mohlo posílit pozici občanů bránících se proti necitlivé výstavbě OZE.
Zatímco kauza bitcoinového daru plní titulní strany, rozhodnutí o budoucnosti české energetiky, s potenciálně obrovskými dopady na peněženky občanů i konkurenceschopnost průmyslu, proběhlo téměř v tichosti. Otázkou zůstává, zda se Česká republika poučila z minulých chyb, nebo zda se pod tlakem evropských cílů a vidinou dotací opět řítí do dalšího nákladného energetického dobrodružství.
